Masér Palička: Láká mě ligový tým i cizina

„Před dvěma lety jsem si začal dělat kurz maséra. Ještě jsem ho neměl ani hotový a přišel za mnou sportovní ředitel klubu Michal Sobota. Nabídl mi, jestli nechci dělat maséra znojemskému áčku. Tak jsem na jeho nabídku kývl,“ přiblížil své začátky Palička.

Kromě masírování hráčů má u týmu na starosti i jiné věci. „Mou náplní je starat se o všechny hráče od A do Z. Nejsem jenom masér, ale zároveň i kustod týmu. Starám se o to, aby hráči byli stoprocentně nachystaní na trénink i utkání. Samozřejmě to nesmí zajít až tam, abych jim umýval třeba kopačky,“ usmál se.

Prozradil také, kdo ze znojemských fotbalistů nejčastěji vyhledává jeho péči. „Mezi největší pacienty patří kapitán Todor Yonov a brankář Vlastimil Hrubý. První jmenovaný už na to má samozřejmě věk a musí se o sebe více starat než dvacetiletý kluk. Druhý jmenovaný má dlouhodobé problémy se zády, tudíž potřebuje trochu více mou pomoc, než jiní hráči,“ prohlásil mladý masér.

Někdy není potřeba

V týmu se ale najdou tací, kteří jeho masérský um vůbec nepotřebují. „Obránce Roman Hříbek je člověk, kterému přezdíváme Železný muž. Do všeho jde na sto procent, a i když schytá hodně ran, nikdy si na nic nestěžuje. V domácím pohárovém utíkání se Spartou Praha dostal podrážkou kopačky do obličeje. Kdyby tam byl kdokoli jiný, tak by byl odvezen s otřesem mozku do nemocnice, ale on se jenom oklepal, trochu napil a za dvě minuty byl zpět na hřišti,“ popsal Palička.

Práce maséra vyžaduje i pořádný kus zodpovědnosti. „Každý hráč má jiné zvyky, jinou hlavu, a pokud bych na něco zapomněl nebo udělal jinak, tak to může nějakého hráče psychicky rozhodit. Na hřišti jsou vždycky vidět jenom hráči a já musím udělat všechno pro to, aby podali co nejlepší výkon. Hráče vždy potěší, když ho někdo pochválí za výkon na hřišti, a maséra zase těší pochvala od hráče, kterého dobře připravil před vítězným utkáním,“ zamyslel se.

Od šesti let až do loňského roku sám fotbal hrál. „Vzhledem k tomu, že všichni trenéři znali mého tátu, který tady něco dokázal, tak jsem cítil, že po mě všichni chtějí, abych se mu minimálně vyrovnal. Od té doby, kdy jsem se vydal trošku jiným směrem než táta, už je to jiné a každý se na mě dívá jinak,“ poznamenal.

Teď už hraje fotbal jen pro zábavu. Hrají spolu s otcem v Horních Kounicích. „Je pocta zahrát si mistrovský zápas s tátou na hřišti. Je mi jasné, že táta už asi nebude hrát dlouho, ale doufám, že se ještě několikrát zvládneme na hřišti pohádat,“ žertoval nejmladší z rodu Paličků.

Jako masér má svůj profesní cíl. „To, že jsem od dvaceti let v profesionálním klubu považuji za malý úspěch, ale určitě by mě lákalo dostat se do nějakého ligového týmu a podívat se někam do ciziny v evropských soutěžích. Může se stát cokoli a člověk může skončit úplně jinak,“ uzavírá.