Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do Sokola se vrátil v zimě po dva a půl roku trvajícím angažmá v nižší rakouské soutěži, kde nejdřív hrál za Stronsdorf a hostoval také v Neudorfu. Oba kluby se nacházejí na severu Rakouska nedaleko Znojemska. „Hrál jsem soutěž Erste Klasse. Její úroveň odpovídá asi naší I. A třídě," srovnává Šuráň.

K angažmá se dostal přes kamaráda. „Už tam dřív hrál a ptal se mě, jestli to také nechci zkusit. Nabídka se mi líbila, takže jsem do toho šel. I kvůli penězům, které jsou větší než v českých soutěžích," nezastírá.

Smutno mu v mužstvu většinou nebylo, protože v něm nastupoval i s dalšími krajany. „V soutěži byl limit tři zahraniční hráči na klub. U nás jsme byli samí Češi, většinou dva, někdy i tři," zmiňuje.

Fotbalové zázemí si u jižních sousedů také pochvaloval. „Vedle hlavního jsme měli ještě tréninkové hřiště. V Tasovicích ho máme také vedle, ale na tom škvarku se moc hrát nedá. Kabiny i zázemí byly na vyšší úrovni," porovnává Šuráň.

Za dva a půl roku se mu podařilo obstojně zvládnout také němčinu. „Chtěl jsem se v ní zdokonalit hlavně kvůli hledání práce," říká.

Nižší rakouské soutěže jsou prošpikované hráči z jihu Moravy a Šuráň svým kolegům takovou zkušenost doporučuje. „Pro mladé kluky to asi tak dobré není, ale spíš pro starší, kteří už něco odkopali a chtějí si něco vydělat," dodává tasovická posila.