Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Proběhly už oslavy?
Už je to za námi. Ještě vidíte nalajnované hřiště. Vloni jsme zavedli jakousi tradici a pořádáme nohejbalový turnaj. Sejdou se bývalí hráči i starší pánové, rozlosují se skupiny a celý den se bavíme až do pozdních ranních hodin.

Máte jasno jak budou vypadat přípravy na novou sezonu?
Už se chystáme. Přípravu už v hlavě mám. Nebudeme nikam vyjíždět. K přípravě využijeme terén, který nám skýtá Znojemsko. Rád běhám a kopců je tady dost. Začínat budeme snad druhý týden v červenci. Mužstvo by mělo zůstat pohromadě a samozřejmě pracujeme na zkvalitnění kádru.

Je to potřeba?
Jednoznačně, chceme získat tak dva až tři nové hráče. Jaro jsme odehráli ve třinácti lidech. Teď už hráli kluci z béčka, protože někteří se zranili. Bylo velké štěstí, že nás zranění nepotkala dřív v průběhu sezony.

Jak bude vypadat kádr pro nadcházející sezonu?
Z B–týmu budeme posilovat o Martina Vašíčka, který si v útoku zahrál v posledních třech kolech. Další posilou by měl být David Švejdík z Božic. Jeho hostování bylo v jednání už v zimě a teď jsme ho dotáhli do úspěšného konce. Třetí posilu ještě nebudeme zveřejňovat, jednání jsou stále v běhu.

Krajský přebor bude mnohem kvalitnější. Jaké jsou cíle na umístění?
Nebude to jednoduché. Neděláme si iluze, že první sezona v krajském přeboru bude tak úspěšná jako ta letošní, kdy se nám opravdu dařilo. Kluci si chtěli zahrát, chtěli postoupit. Chceme hrát tak, aby nás to pořád takhle bavilo a nezlomila nás nějaká porážka. Fotbal se má užívat. Kdyby se nám v soutěži podařilo udržet, bylo by to pěkné. Nechceme být v kraji jenom jednu sezonu jako na návštěvě.

Víte o čem mluvíte. Sám jste hrával ligu…
Přesně tak. Pocházím z Hradce Králové a vyrůstal jsem tam od přípravky až po muže. Poté jsem hrál jeden rok druhou ligu v Pardubicích. Na základní vojenskou službu jsem nastoupil do Znojma a hrál zde nejprve Moravskoslezskou ligu a následně druhou ligu. Poté následoval půlroční návrat do Hradce Králové a zase jsem zakotvil ve Znojmě, kde jsem zůstal osm let. Na závěr jsem asi devět let působil jako hráč a hrající trenér v Rakousku.

Jak jste se dostal k fotbalu?
Klasicky. Jsme sportovní rodina a bratr hrál hokej. Já jsem přišel na hokej, dvakrát jsem dostal pukem do hlavy a šel jsem hrát fotbal.

Kde jste v Rakousku působil?
Nejprve ve Weitersfeldu, pak jsem odešel do Hollabrunu. Hráli jsme rakouskou Erste Klasse, což je srovnatelné s okresním přeborem. S bývalými spoluhráči z Rakouska jsme odehráli několik přátelských utkání.

Co vás vůbec přiválo zpátky do Znojma?
V první řadě to byla před osmnácti lety manželka. Po nějaké době aktivního hraní se navíc ozvala stará zranění a fotbal mě začal bolet. Ještě za mého působení ve Znojmě jsem absolvoval hrací přestávku kvůli zpřetrhaným vazům v koleni a prasklé achilovce.

Pak přišel konec?
Po těch letech hraní už mě fotbal bolel, a tak jsem se rozhodl skončit a věnovat se pouze trénování. Prezident Inzert Expresu mi nabídl trénování ve Znojmě, což jsem rád přijal.

S aktivní kopanou jste tedy nadobro skončil?
Ano. Letos jsem ještě za B–mužstvo nastoupil, když bylo potřeba, ale pravidelně už hrát nechci. Roky nezastavíme.

Máte jako trenér nějaký rituál před zápasem?
Jen takové obvyklé maličkosti. Když se nám začalo dařit, tak jsem se na podzim neholil a teď na jaře nestříhal. Po postupu mě kluci ostříhali. Vím, že na tom fotbal nestojí, ale člověk nějaké drobnosti stejně podvědomě dodržuje. Pro mužstvo a pro svůj osobní pocit.

Jaký byl váš nejhezčí okamžik letošní sezony?
Celé jaro bylo jeden hezký zážitek za druhým. Nálada v kabině je výborná. Kluci si to užívali se vším, co k tomu patří. Když kabina funguje společně, je to pro mě fotbalová třešnička na dortu. Nejhezčí zážitek je pro mě ten celkový dojem z našeho fotbalu. Když přicházím do kabin a kluci vyvolávají a zpívají.

A kdy vám bylo nejhůř?
O nejhorším okamžiku se ani nedá mluvit. Ty tři prohry jsem nevnímal nijak dramaticky, byly poměrně dobře rozložené. Nejhůř mi bylo asi na začátku sezony. Kádr byl kvalitnější než na jaře, někteří z hráčů pak v průběhu sezony skončili hostování. I přesto se nám zpočátku nedařilo a hráči se nemohli sehrát. Postupně se to ale podařilo. Velkou obavu jsem měl ze zranění. Ta se naštěstí nenaplnila.

Závěrem. Jaký byl nejhezčí a nejhorší okamžik vaší hráčské kariéry?
Nejhezčí jsou vždycky postupy, takže pro mě je tím nejhezčím momentem druhá liga. Nejhorší jsou pak určitě zranění, což jsem si také prodělal. Pokud jsou to zranění menšího rozsahu, ještě to jde, ale cokoliv většího vás vyřadí ze hry. Jakákoliv prohra přejde, ale zranění a jeho následky bohužel nepřejdou. Zranění bylo v mém případě to nejhorší, co mě potkalo.