Blatný: Když to půjde, chci hrát za Znojmo i nadále

Pro Deník s nadsázkou přiznal, že kdyby nebyl hokejistou, chtěl by být prezidentem USA. Ale jelikož ví, že to není reálné, věnuje se raději tomu, co umí nejlépe. Hraje hokej. Těší jej atmosféra, kterou vytváří členové orlího týmu, a přináší mu pocit stálého mládí.

Jak jste spokojený v orlím hnízdě?

Ve Znojmě se mi moc líbí. Vedeme si letos dobře, takže i nálada v šatně je dobrá, tudíž jsem spokojený.

Líbí se vám zázemí znojemského klubu?

Zázemí máme tuto sezonu nové a je na výborné úrovni, jsem s ním spokojený, je vidět, že se udělalo kus práce.

Co říkáte na orlí fanklub?

Je super, že fanoušci jezdí na venkovní zápasy. Celkově jich je hodně a mají dobrou organizaci, jen tak dál.

V týmu jste jeden z nezkušenějších hráčů, snažíte se předávat své zkušenosti mladším kolegům?

Snažím se dávat mladým rady, ale často mi připadá, že o ně snad ani nestojí a myslí si to samé, co jsem si asi myslel i já, když jsem byl mladý. Tak to prostě je, každý si na to musí přijít sám. Ale moc mě baví být v kolektivu s mladými kluky a předávat jim mé zkušenosti.

S kým si v kabině nejvíc rozumíte?

Řekl bych, že vycházím dobře se všemi. Mám rád mladý kolektiv, díky tomu se cítím stále mladý.

Proč jste si na letošní sezonu vybral právě Znojmo?

Před nástupem jsem jednal se Znojmem a Grazem. Znojmo však bylo rychlejší a mělo velmi seriózní jednání, takže jsem neváhal a nabídku přijal.

Uspokojují vás dosavadní výsledky Orlů?

Myslím si, že jsou dobré, až se přiznám, že jsem to ani neočekával. Tudíž jsem spokojený, byly sice i horší zápasy, ale to je normální.

Těšíte se na play- off?

Těším se moc, dva roky jsem si ho nezahrál. V Grazu jsme ho neudělali a loni jsem byl bohužel zraněný. Je to vrchol sezony a je super, že mohu bojovat o další titul. Může se stát cokoli a já doufám, že překvapíme celou ligu.

Co budoucnost? Plánujete zůstat ve Znojmě, nebo chcete zkusit zase něco nového?

Když to půjde, rád bych zůstal ve Znojmě i další sezonu, ale záleží to na vedení, až si promluvíme s majitelem a zda bude mít vůbec zájem. Jsem velmi rád, že to mám kousek domů a mohu tak často vídat svoji dceru.

Dostal jste nějakou nabídku po dobu, co působíte ve Znojmě?

Co jsem ve Znojmě, tak jsem dostal už dvě nabídky. Což mě samozřejmě těší, že je o mě pořád někde zájem.

Který tým je vaším nejoblíbenějším soupeřem?

Nemám oblíbené soupeře, ale rád se vždy vytáhnu proti Grazu a Vídni, kde jsem dřív působil.

Vaše hokejové zkušenosti jsou opravdu bohaté, jak hodnotíte EBEL?

Fakt je, že jsem již prošel hodně týmy a přímo v EBEL hraji třetím rokem. Tahle soutěž má svoji kvalitu, která je bohužel v Čechách neskutečně podceňována. Hraje v ní spousta výborných hokejistů se zkušenostmi z NHL a evropských soutěží.

Jste považován za nestálého, souhlasíte s tím?

Prošel jsem už hodně týmy a samotnému je mi záhadou, proč tomu tak je, ale na druhou stranu musím říci, že mě odnikud nevyhodili, a to jsem byl ve dvaceti týmech.

Jak pohlížíte na charitativní akce, které vedení Orlů organizuje?

Každá charitativní akce je dobrá a jsem pro každou takovouto akci. Je mnoho lidí, kteří potřebují s něčím pomoci, a jsem velice rád, že alespoň některým z nich můžeme pomoci.

Pomáháte vy osobně v nějaké organizaci?

Momentálně nikde nepomáhám a nejsem úplně zastáncem posílání peněz charitativní organizaci. Nebráním se však osobní charitě, jako je například nákup hraček či oblečení dětem do dětských domovů.

Co považujete ve svém životě za největší úspěch?

Největším úspěchem mi je zdravá dcera Viktorie. Pokud budu brát úspěch v hokejovém prostředí, tak těch týmových je více a můj osobní, že jsem hrál v NHL a dal jako první gól proti Detroitu.

Na které své angažmá vzpomínáte nejraději?

Všechna angažmá jsou něčím výjimečná a na všechny vzpomínám s odstupem v dobrém. Nejhezčí bylo hrát NHL v Atlantě nebo Bostonu. Bylo to něco úžasného, neopakovatelného a budu na to vzpomínat do konce života.

Co vám působení v Americe přineslo?

Dalo mi opravdu hodně, byla to moje největší škola života, a to po všech stránkách. Odešel jsem tam v sedmnácti letech a neuměl ani slovo anglicky. Nikdo si nedokáže představit, jaké to bylo. Přiznávám se, že jsem po večerech brečel, že chci domů. Nikomu jsem nerozuměl a kontakt s rodinou byl pouze jednou za týden, kdy jsem telefonoval s rodiči.

Býval jste v utkáních „bitkař". Co se stalo, že již rukavice neodhazujete?

Neřekl bych o sobě, že jsem byl bitkař. Jen jsem se dřív občas popral. Dnes už to moc nevyhledávám, ale kdyby šlo do tuhého, tak je zase odhodím, to se pro tým udělat musí.

Čemu dáváte v tréninku přednost?

Především hrubé síle, ta je důležitá před bránou v souboji jeden na jednoho.

Trápí vás, že se nedaří střílet góly tak, jak byste si představoval?

Trápí mě to jako každého, ale na druhou stranu, kdybych dával pořád góly, tak jsem v NHL. Gólů by mohlo být víc, ale důležité je, že se vyhrává a vládne v týmu pohoda.

Jak vzpomínáte na vaše dřívější působení ve Znojmě? Kolik je to let?

Už ani nevím, možná osm. Já na ten rok nevzpomínám moc v dobrém. V Americe byla stávka a ve Znojmě jsem nastoupil až na konec sezony, nepostoupili jsme do play- off, takže vážně nic moc.

Neunavuje vás cestování v EBEL?

Unavuje, je to šílené, ale je to naše práce a už s tím člověk prostě počítá. Tudíž nepřicházejí tady v úvahu žádné výmluvy, všichni to mají stejné.

A co zimní dovolená, chystáte se na lyže?

Zimní dovolenou si nemůžu dovolit, a to proto, že se stále hraje. A i když je momentálně přestávka, tak se zase trénuje. Jel jsem jen na pár dnů s dcerou za sněhem, aby si také zkusila lyžovat.