Jak moc vám narození druhého dítěte spravilo náladu po smolném utkání s Vídní?
Pocity jsou skvělé, užívám si to. (úsměv) Všechno se pak otočilo a blbá nálada, kterou jsem měl po zápase, se zlepšila.
Vídeň přitom vstřelila rozhodující gól až patnáct sekund před koncem…
Byl jsem hodně naštvaný. K bodům jsme měli opravdu blízko, Vídeň jsme mohli i porazit.
Prohrál byste radši výraznějším rozdílem než takhle těsně před koncem?
Nemyslím si, každá prohra je nepříjemná. Možná pro hráče v poli je lepší prohrát 1:7, ale pro mě jako gólmana určitě ne. (smích)
Mrzí ztracený duel o to víc, že jste mohli být první tým, který Vídeň v letošní sezoně obere o body?
Přesně tak. Navíc přišel plný dům, fanoušci byli skvělí, přijelo i hodně lidí z Vídně. Zápas měl výborný náboj.
Závěr třetí třetiny jste ale měli o to těžší, že jste se bránili přesilové hře soupeře.
Myslím si, že kdybychom dohrávali v pěti, tak jsme možná vyhráli v prodloužení. Sehráli jsme vyrovnané utkání, místy jsme dokonce byli lepší.
V neděli jste nulou pomohl k výhře nad Grazem. Věnoval jste ji manželce, nebo synovi?
Ne, nechci si to moc spojovat, ale Laťas (Jan Lattner – pozn. red.) mi přivezl po zápase puk. Věnoval jsem jej Brunovi, který se v sobotu narodil.
Jak těžké je z pohledu brankáře koncentrovat se na utkání, když máte manželku v porodnici. Nebo na duel, který hrajete den po narození dítěte?
Když se před šesti lety narodil první syn, rozhodilo mě to asi víc. Teď jsem věděl, že manželka porod zvládne i beze mě. Také jsem věřil, že se malej nenarodí dřív, než skončí zápas, a budu s ní moct v nemocnici být. Jakmile byl už syn na světě, je to euforie, která nakopne. Cítil jsem se klidnější, jelikož jsem věděl, že jsou oba v pořádku.
Byla ve hře varianta, že proti Grazu nenastoupíte a dostanete volno?
Abych řekl pravdu, chtěl jsem chytat, žena také souhlasila. Stejně bych s ní nestrávil celý den, navíc jsme hráli doma.