VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trenér hokejistů: Hráči vykročili tím správným směrem

Znojmo - Znojmo znal doteď jen z návštěv při příležitosti extraligových utkání Orlů s jinými týmy. Teď stanul na jeho trenérské lavičce. Třiačtyřicetiletý Radim Rulík má k tomu, aby dovedl Znojemské orly k úspěchu v nadcházejícím ročníku extraligy, ty nejlepší předpoklady. Působil jako asistent Ivana Hlinky,s národním týmem získal zlato ve Vídni, s Jaroslavem Holíkem zase dovedli ke zlatu reprezentační dvacítku.

10.6.2008
SDÍLEJ:

Trenér Radim RulíkFoto: DENÍK/Archiv

Radime, s trénováním jste začal velmi brzy, v devatenácti letech. Do té doby jste aktivně hokej hrál, pak přišly zdravotní potíže. Co přesně se stalo?
Šlo o jednu z mnoha revmatických nemocí, o onemocnění kloubů. Na doporučení lékařů jsem aktivní kariéru raději skončil. Hrozilo mi totiž riziko, že pokud zatížím organismus plnými tréninkovými dávkami, zhorší se to, respektive vrátí. Měl jsem strach o své zdraví, a tak jsem přestal hrát. Poté jsem dostal nabídku na trénování malých dětí a tu jsem přijal.

Během své trenérské kariéry jste toho stihnul už hodně, vzpomenete si ještě na všechna angažmá?

Začínal jsem v Karlových Varech u dětí, trénoval jsem druhou třídu, a s tímto ročníkem jsem trénoval až do šesté třídy. Pak jsem měl na starosti mladší dorost, potom jsem šel na tři roky k mužům. Následovala sokolovská juniorka, kde jsem působil ve funkci hlavního trenéra. Pak si mě vytáhl Marek Sýkora zpátky do Varů, kde už se hrála první národní liga. Po roce jsem se dostal na doporučení Marka Sýkory do Plzně, kde jsem zůstal čtyři a půl roku. Následoval návrat do Varů návrat do KV, to už do extraligy. No a potom jsem přijal nabídku Ivana Hlinky na post asistenta v Omsku, byl jsem tam rok a zase se vrátil do Varů, pak do Plzně. Tu sezonu se nám ale nedařilo, a tak jsem po ní přešel k juniorům. V závěru loňské sezony jsem spolupracoval s Milošem Hořavou v Plzni a u reprezentační dvacítky. A teď jsem tady.

Máte ale i zkušenosti s reprezentací.
To ano. V roce 1999 jsem s Jardou Holíkem trénoval reprezentační dvacítku, v roce 2004 mě zase vzal Ivan Hlinka k reprezentačnímu A-týmu. Po mistrovství světa ve Vídni jsem se znovu vrátil ke dvacítce a naposledy jsem působil u dvacítky letos s Milošem Hořavou.

Trénovat jste tedy začal v Karlových Varech, přes různé jiné štace jste se tam pak neustále vracel. Jsou vaším osudem určeným městem?
Osudovým městem asi ne, ale začínal jsem tam jako trenér ve dvaceti letech a bydlím třináct kilometrů od Varů, je to nejbližší hokejové město. Ale jsem šťastný, že jsem mohl trénovat i jinde, to mě jako trenéra obohatilo.

Do Omsku jste se dostal díky Ivanu Hlinkovi, proč si vybral právě vás?
Původně chtěl Ondru Weissmana, ale toho Růžička nepustil ze Slavie, takže nastala patová situace, nevěděl, koho si vzít. Měl špatnou zkušenost z Pittsburgu, kde ho tamní asistenti nepodrželi. A tak když šel do Omsku, dal si podmínku, že s sebou bude mít českého kolegu. Mě Ivanovi doporučil jeden náš společný kamarád. Dal si se mnou schůzku, a dopadlo to tak , že jsem jel do Ruska s ním.

Jak na Ivana Hlinku vzpomínáte? Češi jej vidí jako národního hrdinu, který přivedl reprezentaci až k zlatým olympijským medailím. Jaký byl jako člověk?
Viděl jsem spoustu pořadů v televizi, které na něj vzpomínaly, ale ne všechno, co se kde v médiích objeví nebo se o něm říká, je pravda. Sezonu po nehodě jsem nastoupil v Plzni a denně jsem jezdil kolem toho místa, kde se to stalo. Nebyl den, kdy bych si na něj nevzpomněl. Snad jen párkrát se stalo, že tam nebyla zapálená svíčka. Ivan na lidi působil hodně silným dojmem, a to, jak mu to teď oni splácejí tím, že nezapomínají, je přesně to, co si zaslouží.

Jeho nenadálý odchod musel být i pro vás šokem, viďte?
Volal mi to prezident karlovarského klubu, který byl taky jeho kamarád. Byla to rána, nevěřil jsem tomu. První informace, kterou jsem měl, byla, že se vyboural a že má šanci, že přežije. Samozřejmě jsem věřil, že to bude v pořádku. Pak té druhé zprávě, že to dopadlo špatně, jsem věřit nechtěl.

Od doby, co Ivan Hlinka zemřel, nenašel se žádný trenér, který by se mu vyrovnal. Ivan Hlinka byl asi jenom jeden, že?
Měl ohromné charisma. Nejtěžší pro trenéra je, získat si hráče na svou stranu, a to on uměl, to byla jeho největší síla.

Zpátky k vám. Proč jste po uplynulé sezoně nezůstal v Plzni nebo u reprezentace do dvaceti let?
Nemohl jsem si vybírat, jestli můžu zůstat nebo ne, byl jsem jen asistent, a ti přicházejí a odcházejí s hlavními trenéry. Protože se Miloš Hořava ani na jednom místě nedomluvil, nebyla spolupráce nabídnuta ani mně.

Čím vás Znojmo oslovilo, že jste si vybral právě je?

Nevybral jsem si ho, dostal jsem nabídku od Jardy Vlasáka, a v tu chvíli jsem už o ničem jiném neuvažoval. Přál jsem si jednou Znojmo trénovat, bylo mi hrozně sympatické, jak zvládlo postup do první ligy a pak do extraligy, vybojovali dokonce medaili.

Za svého asistenta jste si zvolil Václava Baďoučka, znali jste se tuším už někdy z dřívějška, je to tak?
Znali. Nebyla to jenom otázka mého rozhodnutí, ale taky rozhodnutí Karlových Varů. Když jsem od Jardy Vlasáka dostal nabídku na trénování, chtěl jsem jako asistenta někoho, koho jsem už znal, s kým jsem už pracoval. Okruh těch lidí byl velmi úzký, s Vencou jsme se znali už z Varů. V roce 1996 jsem ho dokonce ve Varech trénoval, to Vary postoupily do první ligy.

Od slibně se rozvíjející hráčské kariéry Vás odklonily zdravotní problémy, přesto, zahrajete si ještě někdy třeba s kamarády přátelský mač?

Ne. Hokej je těžký, náročný sport na koordinaci a na bruslení, musí se hodně trénovat.

Vystudoval jste elektrotechnickou průmyslovku, věnoval jste se potom svému oboru? Který přesně to vlastně byl?
Obor silnoproud – to znamená přenosy elektrického proudu od elektráren ke spotřebitelům. Věnoval jsem se tomu oboru do roku 1995, kdy mi bylo třicet let, pak jsem ale začal věnovat profesionálně hokeji.

Prý umíte hrát na lesní roh.
Už ne, ale snažil jsem se. Třicet let jsem na to nehrál. Chodil jsem do lidové školy umění, účastnil jsem se celostátních soutěží, hrál jsem v hudebních tělesech. Dostal jsem dokonce čestné uznání za účast v krajské soutěži.

Kromě toho také prý dobře zpíváte. Pějete třeba klukům na tréninku do rytmu?
Klukům nepěju, ale zpívám si ve sprše, to miluju. (smích) Vlastně mě můžou na zimáku někdy slyšet. Ale to, že zpívám dobře, není pravda. Zpívám špatně. Ale rád. (smích)

Nechtěl jste tedy dát spíše na uměleckou dráhu?

Chtěl, ve čtrnácti letech jsem se hlásil na vojenskou konzervatoř. Na civilní byla vypsaná tři místa, a to jsem neměl šanci se dostat. Neprošel jsem ale zdravotní prohlídkou, v deseti letech jsem měl bouračku na kole s náklaďákem, ten mi přejel nohu, a kvůli tomu mě pak nevzali na konzervatoř.

Kdo tu bouračku zavinil?
Já, byla to moje chyba. Nedal jsem přednost.

Je o vás známo, že si s chutí zahrajete golf. Jakých největších úspěchů jste v tomto sportu dosáhl?
Úspěch? Velký ne, jen takový dílčí, ten mají všichni začátečníci.

Kde tady na Znojemsku trénujete?
V Těšeticích. Zatím mám handicap devatenáct, což je hodně, ale já nemám tolik času na trénování, když se dostanu na hřiště jedenkrát do týdne, je to úspěch.

Co vás vlastně ke golfu přivedlo?

Ivan Hlinka. Za dlouhých omských večerů jsme si hodně povídali, on mně především o golfu. Hodně tomu sportu propadl. Na hřiště jsem ale začal chodit sám. Vždycky jsem si s ním chtěl zahrát, ale už jsem to bohužel nestihl.

Ve Znojmě jste už pár týdnů, bydlí tu s vámi i rodina?

Ne, zůstali doma. Budu tam jezdit tak často, jak to půjde, snad se taky oni podívají za mnou.

Jak se vám jeví tým Orlů z hlediska kvality?

Mluvit zatím můžu jen o přístupu hráčů k tréninku. Mám pocit, že hráči vykročili správným směrem, pracují na sobě. Všichni se poctivě snaží co nejlépe se připravit na sezonu.

Hráči vám tykají, nebo vykají?

Mladší mi vykají, se staršími si tykám.

Chystáte ještě nějaké posilování do řad znojemských hokejistů? Mluvilo se o tom, že sháníte dalšího brankáře, jak daleko jsou jednání v tomto směru?

Víceméně půjde o dohodu mezi různými kluby, potřebujeme mít jistotu výpomoci, kdyby se některý náš gólman zranil. Zatím je to ještě v jednání, vše bude jasné před začátkem extraligy. Jiné změny v kádru nevylučuji, ale v současné době to není aktuální.

V tréninku jsou momentálně zapojeni všichni hráči, nebo je někdo zraněný?

Momentálně jsou zapojeni všichni hráči, ale někteří s omezením. To jsou ti, kteří jsou po operacích s různými problémy ještě z loňské sezony, Radim Tesařík a Pavel Mojžíš.

Kdy vlastně letní příprava končí a co vás do té doby ještě čeká?
Koncem června, a do té doby nás čeká trénink. Plánovali jsme soustředění, ale nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme doma. Když jsem zjistil, jaké tu jsou podmínky k tréninku, prostě by byl výjezd někam jinam neekonomický. Tady můžeme trénovat všechno, co potřebujeme.

Na led byste měli vyjet jednadvacátého července, kolik času máte do prvního přípravného utkání před novou extraligovou sezonou?

První přípravný zápas hrajeme jednatřicátého července se Skalicí, na přípravu máme deset dní.

Autor: Tereza Jelínková

10.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Senior taxi. Ilustrační foto.

Senior taxi míří do Hodonína. Od začátku září

Ilustrační foto.

Znojmo přezkoumá autobusové linky. Vyhodnotíme i efektivitu, řekl starosta

Ve Znojmě našli základy románské Loupežnické věže

Znojmo - Základy jedné z nejstarších staveb ve Znojmě odkryli v těchto dnech odborníci pod vedením archeologa znojemské pobočky Ústavu archeologické památkové péče Brno Davida Humpoly. Záchranný výzkum dělají v Hradní uličce v těsném sousedství znojemského pivovaru.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Volal na černochy strážníky. Jeho strana teď zaplatila výjezd městské policie

Hodonín /FOTOGALERIE/ – Necelých padesát příznivců přišlo ve středu podpořit zastupitele Romana Sedlačíka, který na sebe v posledních dnech připoutal pozornost kvůli incidentu s cizinci v Hodoníně. Na černošský pár zavolal hlídku městské policie. Situaci se kandidát do sněmovny za Řád národa rozhodl vysvětlit osobně, šéf hnutí předal na radnici šek na tisíc korun.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení