„S šermem jsem začínal před třiceti lety v plzeňské skupině Dominik. Bylo to asi stejné jako u každého jiného. Viděl jsem moc filmů, měl rád zbraně a přes kamarády se pak dostal do skupiny,“ vzpomíná Lars na své začátky.

Tomu, co následovalo, s úsměvem říká prokletí mečem. „Záleží na tom, jak to chce člověk dělat. Pokud mu jde o to, zajít si jednou týdně na hodinku zabouchat a pak skočit na pivko, asi to za pár let dopadne jako každý jiný koníček a skončí. Když ho to bude bavit, zjistí, co je potřeba tomu dávat a začne se tomu věnovat víc, “ shrnuje svou zkušenost.
Pokud jde o to, co šermíř, který to se svým koníčkem začíná myslet vážně, potřebuje, mluví Lars opravdu jako učitel. „Jakmile šerm člověka vtáhne, je zapotřebí hlavně studovat a cvičit a pak zase studovat a cvičit. Jak se mu bude dařit a kam se dostane, záleží pak na jeho píli a talentu,“ dodává.

Poté, co prvním adeptům vznikající školy se svým kolegou předvede krátký duel, vysvětluje jim rozdíl mezi tradičním šermem, kterému se budou učit a nacvičenými bitkami, které znají třeba z vinobraní. „Budeme se učit plně ovládat techniku, sebe i zbraň. Souboje nejsou nacvičené, proto je nutné víc dbát na bezpečnost. Mnoha prvky se víc blíží tomu, jak se šermovalo před staletími,“ říká šermířský mistr.
S nápadem založit ve Znojmě školu šermu přišel Miroslav Hubatka.
„Řadu let jsem se věnoval asijským bojovým uměním. Zatímco ty ale vydržely až do současnosti, tradiční evropské bojové umění, šerm, na přelomu minulého a předminulého století upadlo. Až v posledních letech zažívá renesanci,“ říká Hubatka.

Připomněl, že šerm má podobné vlastnosti jako jiná bojová umění. „Je to velmi všestranný pohyb, který protáhne celé tělo, cvičí koordinaci pohybu, patří k němu i specifická atmosféra, etiketa a vlastní filozofie,“ vypočítává Hubatka.

Zájemci o školu šermu se budou od února sházet každý čtvrtek odpoledne v tělocvičně základní školy na Klášterní ulici ve Znojmě. K prvním zkouškám by adepti šermířského umění měli dospět asi do roka.