Markelova kniha: neznámé osudy předků

Knihu vydala Matice moravská v Brně jako 18. svazek edice Země a kultura ve střední Evropě a lze ji doporučit čtenářům, kteří touží blíže poznat dosud prakticky neznámé osudy svých předků a svého domova těsně před vznikem Československa.

Oním „regionem rakouského impéria“ se totiž rozumí jižní Morava historicky vymezená na západě Slavonickem, na severu Krumlovskem a Hustopečskem a na východě Mikulovskem. V dnešní době je toto území zcela nevhodně administrativně rozděleno mezi tři nehistorické kraje s centry v Českých Budějovicích, Jihlavě a Brně.

Avšak před první světovou válkou dominantní pozici v této oblasti hrálo Znojmo a dále menší města centra soudních okresů jako Slavonice, Jemnice, Dačice, Budějovice, Krumlov, Jaroslavice či Mikulov.

Nosná linka

Úkol zachytit lokální politický vývoj u jihomoravských Němců od vzniku ústavního režimu v letech 1848/1861 až po mezinárodní zakotvení Československa v letech 1918/1919 zvládl Martin Markel velmi dobře. Čtenáře sice může při prvním čtení odradit velké množství jmen a množství statistických údajů, ale nosná linka jeho historického vyprávění je zřetelná a neměnná lokální proměny vnímání pojmů, jako jsou demokracie, svoboda, úcta k tradičním hodnotám a starým institucím a v závěru popisovaného období vzrůst etnického a státního nacionalismu a sociálního hnutí.

Názorně ukázaná je také proměna sociálního zázemí poslanců a dalších politických reprezentantů: původně jimi byli výhradně příslušníci měšťanských honorací a etablovaní úředníci. Blíže k světové válce začínají ale do politiky vstupovat řadoví rolníci a řadoví zaměstnanci. Autor si detailně všímá všech voleb, které se v daném období na jižní Moravě odehrály. Volební právo nebylo v tomto období ještě všeobecné (ženy neměly volební právo, stejně tak nemajetní muži, všeobecné volební právo pro muže bylo zavedeno v roce 1907 pouze u voleb do říšské rady) a nebylo ani rovné (rozhodovala výše odevzdávaných daní, popřípadě příslušnost k inteligenci).

Etnické vnímání

Za nejpozoruhodnější z hlediska následného vývoje ve 20. století lze jistě považovat Markelovo líčení vývoje nacionalistického smýšlení u jihomoravských Němců. Málokdo dnes ví, že ještě v polovině 19. století bylo etnické vnímání národů teprve v zárodku a hlavní důraz byl kladen na oddanost k císaři a sounáležitost k domovině. Ještě v roce 1866 bylo běžné, že občané z ryze českých obcí na severu Znojemska volili německé kandidáty.

Etnický nacionalismus však byl rodným dvojčetem liberalismu a čím více se Češi v Čechách a na Moravě etablovali jako jeden národ s cílem vytvořit v historických hranicích národní stát, tím více rostla sounáležitost jihomoravských Němců s dolnorakouským prostředím a vídeňskou metropolí a snaha přetvořit alpské a české země v německo-rakouský národní stát.

Katarzí tohoto rozporu byla světová válka, eroze důvěry v císaře a rozpad monarchie. Vítězné mocnosti začlenily jižní Moravu k Československu, všelidové hlasování neproběhlo. Zde Markelův výklad končí.

Kniha je doplněna jmenným rejstříkem, barevnými vyobrazeními znojemských starostů z let 1850-1918, odkazy na prameny, stručnými biogramy členů obecního výboru a přehledným schématem politického systému ve Znojmě a poslanců zemského sněmu za Znojemsko a Mikulovsko v období 1861-1914.

JIŘÍ KACETL (Autor je historik JMM)