Opona se otevírá a na jevišti se objevuje známá scénka. „Mámo, tak dělej něco, ať po mně nelezou," žádá Marfuška svojí matku a prohlíží se v zrcadle. Diváci se rozesmějí hned při první replice. Snad ani ne tolik pro první slova hry A co svatba, dědečku Mrazíčku? Spíš proto, že dobře znají členy Dobšického národního divadla a nyní je baví, jak jsou nalíčeni a oblečeni.

Starší pán se nakloní k ženě po své levici. „Tak ta Marfuška má ale ránu," směje se muž.

Scénky známé z legendární ruské pohádky Mrazík jsou originálně zpracované mladou autorkou. Je jí Lenka Neterdová, která hru napsala již v šestnácti letech a před deseti lety ji pod vedením režisérky Martiny Výhodové ochotníci z Dobšic poprvé sehráli.

Hra se pěkně odvíjí a diváci se dobře baví. Na scéně zní: „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. Nevypadám já věru zle, zkrátka chlapec, jak mám být. Před naší, za naší, cesta má, ať nepráší," zpívá Ivánek z playbacku a lidé tleskají do rytmu refrénu známé písně.

Když pak přijde scénka, při které se představitelka povětrné dívky domluví s dědečkem Hříbečkem na sňatku, lidem až vyhrknou do očí slzy. Když si dívka uvědomí, že si vlastně vezme houbu, dostane nápad: „Pojď, obnovíme Frutu!" zvolá nevěsta a sál burácí…

Po hodince hra končí a zaplněný sál odměňuje herce frenetickým potleskem. Herci děkují. Po přestávce, kterou zpestří muzikanti z Jazzy Talking následuje další hra.