Opravit či zrestaurovat housle, kontrabas nebo kytaru zvládne osmačtyřicetiletý Luboš Daniel během několika týdnů. „Už více jak dvacet let opravuji, restauruji i kupuji hudební nástroje, nejčastěji však housle a kontrabas,“ říká houslista. Má rád především staré nástroje, které jsou něčím zajímavé. „Když mám v ruce hodně poškozený nástroj, tak to vůbec nevadí. Každý starý instrument má svou krásu,“ popisuje.

Nyní pracuje na opravě houslí, které pochází z Vídně, z roku 1755. „Koupil jsem je od jednoho opraváře ve Zlíně. ,“ popisuje.

Všechno se snaží sám spravit. „Když mají housle prasklinu, je třeba ji perfektně vyčistit. Potom houslařským klihem desky slepuji tak, aby nezůstala žádná škvírka,“ říká se zájmem. Má své metody, které nikomu neprozradí. „Při opravě houslí nesmím nic zanedbat. A na závěr se na starých nástrojích musí všechno zretušovat,“ odborně popisuje. Snaží se zachovat co nejvíce původního laku.

Housle kupuje i na náhradní díly. „Podle odvedené práce poznám, odkud housle pochází, jestli je to nástroj rakouský, italský, německý. Rozdíly jsou dost veliké. Italové byli prostě nejlepší, vyráběli je podle Stradivariho,“ zamyslí se. Na posledních houslích pracuje Daniel už více jak měsíc. „Ale některé restauruji i půl roku, podle náročnosti,“ objasní.

Houslař nejvíce obdivuje staré italské mistry. „Mám fotografii, kterou mi věnoval houslař Bohumil Buček. Je na ní nejlepší a nejznámější výrobce houslí, legendární Antonio Stradivari. Je to můj vzor a krásná památka,“ říká houslař.