Znojemský oddíl karambolového kulečníku si v letošní sezoně vede velice dobře. Po půlce soutěže kraluje tabulce jihomoravské druhé třídy. Velkým tahounem týmu je Otto Binder, který v prosinci oslavil pětasedmdesátiny.

Kdy jste s kulečníkem začal?

Bylo to v sedmnácti letech v Břeclavi na průmyslovce. Tehdy byl přídělový systém na uhlí a já bydlel s kamarádem v mansardě, která měla nárok na čtyři metráky na zimu. To nestačilo ani na temperování, tak jsme chodili do kavárny.

Byl tam hodný číšník, který nám řekl, že si musíme dát alespoň limonádu za šedesát haléřů a nechal nás tam do večera v teple přebývat. Tehdy jsem začal s kulečníkem. Po škole jsem o něj už nezavadil a vrátil se k němu asi před patnácti lety. Přišel jsem se podívat, jak se hraje kulečník. Chlapi viděli, že to umím držet, tak mi řekli, ať s nimi chodím hrát.

Vždycky jste hrál jen karambol?

Ano. Ve Znojmě se také nic jiného nehraje. A i za mlada jsem se věnoval karambolu.

Vy jste si vlastně udělal takový koníček na důchod. Jak často trénujete?

Před šesti lety mi umřela manželka, takže skoro každé odpoledne si jdu na chvíli zahrát. Beru to spíš jako zábavu než nějaký sport. Vloni jsem přestal hrát závodně. Už se mi nechtělo jezdit, zejména v zimě, po zápasech.

A jak to, že zase hrajete?

Největší zásluhu na tom, že se ve Znojmě kulečník hraje, má již zesnulý Miroslav Ondrovčák. Byla to jeho celoživotní záliba a byla až tak velká, že ho jeho rodina oblékla do hrobu v kulečníkovém oblečení a dala mu do rakve tágo. A když zemřel, bylo ostatních hráčů málo, a tak mě přemluvili, abych se zase vrátil.

A daří se vám vyhrávat…

To ano. Jsem pod tlakem, protože spoluhráči chtějí, abych vždy udělal šest bodů ze tří zápasů, což je vlastně maximum. Zatím se mi to daří plnit.

Co je při hraní kulečníku nejdůležitější?

Určitě je to častý trénink. Vypadá to zdánlivě jednoduše, ale trefit koule je docela kumšt. Dobří hráči ale hrají tak, že koule udržují zhruba v prostoru rozprostřené dlaně. Je špatné si to dávat někam do rohu. Je potřeba soustředění a cit pro hru a nemlátit do toho.

Jak dlouho se ve Znojmě karambol hraje?

Takových sedmnáct let. Zásluhou Milana Geryka vznikla kulečníková herna v prostorách bývalé Devítky v sokolovně. Nakoupil stoly a podpořil tak rozvoj sportovního kulečníku a celého klubu.

Vy jste pak o ty prostory přišli…

Změnil se nájemce, který prostory přebudoval. Díky vedení Sokola jsme se mohli přestěhovat do sokolovny. Umožnil nám krásnou hernu a jsme za to Sokolu vděčni.

Někdo má představu, že kulečník je hospodský sport…

Dočetl jsem se, že se kulečník rozvinul zhruba v polovině minulého století ve Francii a byla to spíš zábava šlechty na zámcích. Postupně se hra rozšířila natolik, že Francie byla velmoc a měla pětatřicet tisíc kulečníkových stolů.