„Když jsme byli mladší, odjížděli jsme po dobu vinobraní na chatu, abychom unikli tomu kraválu,“ říká dnes již důchodce Brath. To ještě měli stará dřevěná okna, která zvuk moc netlumila. „Posledních šest let máme nová, plastová a ta přece jen víc zvuk tlumí. Přesto si na noc musíme vzít prášky na spaní. Vpátek a sobotu totiž kolotoče se svou nezbytnou kulisou jedou až do dvou po půlnoci,“ usmívá se shlukem smířený Brath. Upřesňuje, že asi osmdesát procent nájemníků má okna ložnice právě na stranu do ulice, odkud je největší hluk. „Za ta léta, co tady bydlím vím, že se stím vlastně nedá nic dělat. Beru to jako nutné zlo, které musíme vytrpět. Co mi ale vadí je nepořádek, který tady vždycky zůstane po odjezdu kolotočářů. Navíc je vždycky hodně poničený trávník,“ svěřuje se Brath. Kolotoče ale nevnímá jen po dva dny samotného vinobraní. „Kolotoče navážejí už vpondělí večer. To tady je smrad od aut, že se nedá větrat. Pak to do noci montují a od úterý už to zkoušejí naplno. Do neděle do noci je plný provoz a pak je rambajz při demontáži, takže si užíváme celý týden,“ dodává Brath. Nestěžuje si, jen konstatuje fakt, který si mnohý návštěvník vinobraní vůbec neuvědomuje.