Jaký máte pocit z titulu Nejúspěšnější sportovec roku Znojemska za rok 2012?

Cítím se výborně. Když si představím kolik je na Znojemsku sportovních odvětví a sportovců s vynikajícími výsledky, tak sem velice rád, že jsem se v anketě takhle umístil.

Očekával jste, že se stanete sportovcem roku?

Předpokládal jsem, že se umístím na předních pozicích. Nebyl jsem jediným kandidátem, ale vzhledem k výsledkům, které jsem v loňském roce měl, jsem si určitou šanci dával.

Byl loňský rok nejlepší ve vaší kariéře?

Ano, celý loňský rok byl nejlepším okamžikem mé kariéry. Povedl se na na devadesát osm procent. Všechno co se povést mělo se povedlo. Mistr Evropy, mistr světa, mistr republiky, vyhrál jsem co se dalo. Opravdu nejlepší rok v mojí kariéře.

Jak si vysvětlujete, že jste byl v loňském roce tolik úspěšný?

Jednak jsem byl zdravý, tréninkově jsem na tom byl dobře a navíc jsem přecházel mezi starší závodníky. V kategorii ve které závodím, je mezi cyklisty věkový rozdíl tří nebo pěti let, záleží zda jde o časovku nebo silniční závod. Takže jsem minulý rok těžil z toho, že jsem byl ve své kategorii jeden z nejmladších. Ale věk měl vliv pouze částečně. Na této úrovni je konkurence tak velká, že i starší závodníci jsou schopni jet s mladšími vyrovnaně.

Říkáte, že jeden z důvodů vašich loňských úspěchů bylo zdraví. Měl jste v minulosti problémy se zraněními?

Krátce po té, co jsem začal jezdit v kategorii mužů, jsem měl problémy s kolenem. Rok jsem nemohl jezdit. Ale od té doby co jsem začal jezdit závodně, se mi zranění naštěstí vyhýbají. Měl jsem pár menších kolizí při závodě i mimo něj. Nejhorší jsem zažil v cyklistické soutěži Extraliga Masters, kdy mě při závodě srazila řidička osobního auta. Nic vážného se naštěstí nestalo, byl jsem jenom trochu odřený. Opět jsem nasedl na kolo a dojel třetí. Snad jsem to teď nezakřikl. Nechtěl bych zranění přivolat, protože v mém věku se všechno hůř hojí.

Kdy jste s cyklistikou začal?

Začal jsem po základní škole. V roce 1963 nebo 1962, přesně už jsi nevzpomínám, jsem odjel své první závody. Za dorostence jsem jezdil tři roky. Když jsem v osmnácti letech přecházel do kategorie mužů, měl jsem problémy s kolenem a na rok přestal. Pak přišla vojna, po ní rodina, takže jsem kolo odsunul pryč. Zase jsem začal popojíždět v osmdesátých letech. V té době nebyla cyklistika příliš populární. Jezdil jsem jenom rekreačně, protože jsem si vzpomněl, že něco jako kolo existuje. Závodit jsem začal v roce 1995.

Máte na závody speciální kolo?

Jistě. Technika postoupila tak dopředu, že na špatném kole už nikdo dneska nezávodí. Speciální kolo mám i na časovku. Je jinak postavené než silniční. Největším rozdílem je, že má jiná kola s pevným diskem vzadu a několik dalších odlišností. To však už jsou detaily.

Proč se zaměřujete na silniční závody a časovky?

Nedá se říct, že bych byl vyloženě specialista na časové závody, akorát mi časovka vyhovuje lépe. Mám pro ni pravděpodobně určité dispozice, protože časovku nemá většina závodníků ráda. Jen málokdo ji umí. Mě se v ní celkem daří, což mi dává určitou výhodu, ale silničních závodů dojedu daleko víc než časovek. U silničních závodů mi vyhovují dlouhé kopce. Mívám problém v závěru, protože nejsem typ spurtera. Nemám na to dispozice, takže spoléhám na taktiku. Nemohu se měřit se spurtery na posledních dvou stech metrech. Víceméně záleží na tom, jak se mi podaří se někde v závěru upíchnout. Jinak nemám se silničními závody problém. Skončil jsem v silničním poháru první v republice ve své kategorii a na mistrovství Evropy jsem byl bronzový v silničních závodech.

Vyzkoušet delší tratě se nechystáte?

Někdo se specializuje vyloženě na dvě stě až dvě stě padesáti kilometrové tratě. Dneska jsou ultramaratonské délky v módě, mě to ale neláká. Občas jezdím maraton zhruba do sto třiceti kilometrů, maximálně sto padesáti. Do delších tratí už se nepouštím, protože v mých letech už to není všechno ideální jako když člověku bylo dvacet.

Co byste chtěl ještě v budoucnosti dokázat?

V mém věku je rozhodující zdraví. Nikdy jsem si nedával cíl kam až se musím dostat. Vycházím z momentálního stavu. Dokud to člověku funguje, je zdravý, má natrénováno a dostavují se slušné výsledky, budu jezdit.

Co považujete za slušný výsledek?

Záleží na tom, o jaký závod jde. Jezdím Extraligu Masters, nejvyšší Extraligovou soutěž veteránů. Tam je slušný výsledek do pátého až osmého místa. I umístění do první desítky je uspokojivé. Pokud budu dosahovat špičky, pořád mě to bude bavit. Někteří lidé objíždí závody i když se umisťují mezi dvacátým a padesátým místem. To mě neláká. Až se nebudou dostavovat výsledky, přestanu závodit.

Vychováváte si následovníka?

V rodině žádného následovníka nemám. Mám dvě dcery. Jedna je pro sport zapálená pasivně, druhá sportovec není, ale podporují mě obě. Žádné mladší cyklisty netrénuji. Jsem vytížený svým vlastním tréninkem. V sezoně v létě jezdím každý den a pokud mám chvilku volného času relaxuji. Pomáhám manželce na zahradě, starám se o dům nebo poslouchám hudbu. Možná se budu věnovat trénování až skončím, což ale nevím kdy bude.

TOMÁŠ HAMBÁLEK