VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Halbrštat: Na lezení jsem si musel dělat řidičák

Znojmo /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Znojemským fanatikem přes horolezectví je bezesporu Petr Halbrštat. Ten dokázal pokořit skalní terény jak v Rakousku, Francii, tak i v Itálii.

13.11.2009
SDÍLEJ:

Lezec a horolezec Petr HalbrštatFoto: Archiv Petra Halbrštata

Vyset na laně, pod sebou mít několik set metrů hlubokou propast a na tváři úsměv. Něčeho podobného je schopných jen pár jedinců a právě mezi takové patří i znojemský horolezec Petr Halbrštat.

Lezení se už nějaký ten pátek věnujete. Jak jste se k tomu dostal?
Bylo to někdy v patnácti letech v Praze. Přečetl jsem si o lezení pár knížek a řekl jsem si, tohle by mě mohlo bavit. Tak jsem to vyzkoušel. Navíc dřív to nebylo tak snadné a komerční jako dnes. Musel jsem absolvovat roční kurz, abych dostal razítko a měl na lezení jakýsi řidičák.

Jak takový kurz probíhá?
Trval docela dlouho. Museli jsme plnit ne zrovna jednoduché věci. Pamatuji si třeba naše výšlapy v mrazu a sněhu v Tatrách. Nakonec nás to ze tří stovek uchazečů udělalo jen čtyřicet. Holt, ne každý si ten horolezecký sen mohl splnit.

Přeci jen, když se řekne horolezectví, každému se vybaví něco jiného…
To je pravda. Je to jako v atletice. Nejde srovnávat běh na sto metrů a maratón. My se dělíme na dvě kategorie. Jednou je expediční lezení, které se odehrává většinou v zimě, s velkým batohem na zádech. Pak je skalní lezení, jenž je vesměs letní radovánkou.

Vzhledem k tomu, že se staráte o horolezeckou stěnu, tíhnete spíše k tomu skalnímu lezení, že?
Určitě. Stěna nám pomáhá zejména při tréninku v zimním období. V létě pak lezeme zásadně venku, ale i v zimě se dá dostat na skálu.

V zimě?
Dneska je to o zdolávání limitů a skála pokrytá ledem láká každého horolezce. Jako průpravu mají třeba v Novém městě na Moravě politou skálu vodou. Horolezci si tak vytvořili umělý ledopád, na kterém trénují. Ideální přírodní ledové skály jsou pak v Rakousku.

Přeci jenom na Znojemsku asi moc příležitostí ke zdolávání skal nemáte…
Něco málo tu je, například u Jevišovic. Ale spíše jezdíme do Moravského krasu a nebo do zahraničí. Oblíbené máme Rakousko, Francii nebo italské Dolomity.

Když se řekne horolezectví, většině lidí se vybaví strach. Dá se tvrdit, že ho horolezci nemají?
Pokud to některý z nich říká, tak kecá nebo je nesvéprávný. Strach je to, co dělá tento sport pěkným. Určuje naše hranice a je to jen o tom, jak s tím dokáže člověk pracovat. Mám kamaráda, který je výborným horolezcem, dokáže zdolávat těžké cesty. Ale když jsme byli ve Francii a pod námi byla čtyři sta metrů hluboká díra, nebyl schopný vůbec ničeho, ani takových kroků, které běžně dělal.

Dá se o horolezectví tvrdit, že může dát člověku něco do života?
Dnes už to není jako před těmi pětadvaceti lety. Dřív stěny nebyly a lezlo se výhradně na skalách. Platilo takové to kamarádství na laně. Když člověk potkal někde horolezce, věděl, že je to férový člověk, který svého přítele nepodrazí. Dnes už to až tak neplatí. Jelikož se rozjela výstavba horolezeckých stěn, věnují se tomu i lidé, kteří nemají ke skalám vztah a zdaleka takových vlastností nedosahují.

Asi jako každý horolezec, tak i vy máte svůj sen. Splnil jste si ho?
Vůbec ne. Já mám velké oči. Většinou mám mnohem vyšší ambice, než jsou mé reálné schopnosti. Vysněnými skalami pro mě ale zůstávají ty v Americe. Kdybych se tam jednou podíval, byl bych spokojený.

Filmová produkce přinesla několik snímků s horolezeckou tématikou. Když se na to podíváte okem kovaného v oboru, dají se vůbec takové výkony předvést?
Je to holý nesmysl. To, co jde v televizi, je daleko za lidskými možnosti a nelze se k takovým výkonům ani přiblížit.

Přeci jenom na skále člověk asi zažije mnoho zajímavého. Máte v zásobě nějakou úsměvnou historku?
Těch by bylo. Jednou jsme lezli v Itálii a jel s námi jeden horolezec, který si s sebou vezl jen spacák, basu lahváčů a otrhané lano. Přijeli jsme ke skále, kde byli Italové, měli naznačenou opravdu těžkou cestu a odpočívali. Ten náš kamarád vstal, narychlo do sebe kopnul pivo a rozhodl se, že tu cestu zdolá. No, a on ji opravdu slezl a když jsme ho spustili, vypil pivo, zalezl do spacáku a šel dál spát. Italové, co se na to připravovali kdovíjak dlouho, si posbírali všechny věci a doslova utekli.

Autor: Martin Andrle

13.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kvůli salmonele vybijí v Pohořelicích 65000 slepic. Vejce stahují z prodeje

Dopravní nehoda, ilustrační foto.

Mladý motorkář zahynul při rizikovém předjíždění, je už osmnáctou obětí

Test Deníku Rovnost o důvěřivosti důchodců: Nesete přeplatek? Jdu otevřít

Břeclav /TEST/ - Deník Rovnost testoval důvěřivost důchodců. Redaktor a nejprve ukrytý strážník zkoušeli, jak starší lidé dokážou odolat lákavé nabídce podvodníka.

Rekordní trénink kaskadérů v Brně: hoření holé kůže i pády z dvaceti metrů

Brno /VIDEO/ - Dva nové české rekordy padly o víkendu v Brně. O jejich překonání se postarali filmoví kaskadéři, kteří ve městě trénovali hoření na holé kůži a pády z výšky.

Zraněného policistu, který se vyboural s hybridním BMW, propustili z nemocnice

Brno - Do domácí péče již lékaři propustili policistu, který utrpěl vážná zranění při nehodě luxusního policejního auta. Jako spolujezdce přitom vezl zástupce šéfa hradního protokolu Vladimíra Kruliše. Pro Deník Rovnost to ve středu potvrdil mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Sportovní auto sjelo s osádkou do příkopu letos v květnu v brněnských Chrlicích.

Pálavské vinobraní oslaví už 70 let. Zastavila jej pouze okupace v roce 1968

Mikulov – Výstava ovoce a zeleniny, změny názvu i pokus o politickou akci. Pálavské vinobraní má za sebou dlouhou historii. Od prvního ročníku letos uplyne sedmdesát let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení