Čekala jste po příchodu do Řeznovic, že může klub atakovat první místo tabulky?
Až takhle dobré jsem to nečekala. Rozhodně jsme s titulem půlmistra nepočítaly. Je to super. Navíc se nám podařilo porazit Hodonín, který dlouho nikdo nepřehrál. I remíza s Břeclaví je příjemné překvapení.

V Hodoníně jste se stolním tenisem začínala. Jaké bylo porazit mateřský klub?
Nic zvláštního jsem necítila. Z Hodonína jsem odešla v patnácti letech, už je to dávno. Neovlivnilo to můj výkon. Vždy bojuji za svůj tým, ať hraji proti komukoli.

Proč jste si k návratu vybrala Řeznovice a ne mateřský Hodonín?
Hodonín hraje Ligu mistrů a se mnou by se do ní nepodíval. Moje postavení na světovém žebříčku by to znemožnilo, nefiguruji tak vysoko. To představovalo jeden z hlavních důvodů.

Očima trenéra„Jestli Dana náš tým pozvedla? Tabulka hovoří za vše. Dle mého názoru jde o nejlepší hráčku v lize. Je profesionálka a vzor pro ostatní. Za podzim prohrála jen dvě dvouhry, bodově se na ni můžeme spolehnout. Díky jejím výkonům roste sebevědomí dalších členek týmu."
Jindřich Bíla, trenér Řeznovic

Jak jste vstřebala přechod z Německa do České republiky?
Zvláštní byl v tom, že jsem šla z klubu, kde jsem hrála devět let. Už jsem si k němu vybudovala citové pouto. Bundesliga a česká extraliga se samozřejmě liší. Německá soutěž je jedna z nejlepších na světě. Na druhou stranu i u nás jsou velmi kvalitní týmy, ať se jedná právě třeba o Hodonín, nebo Břeclav. I v jiných klubech najdeme výborné hráčky. V úrovni zas tak obrovský skok nevidím. V Německu chodilo podstatně víc diváků, ale ani u nás to není zlé.

Plánujete v Řeznovicích i další sezony?
Nerada měním kluby, vše záleží na domluvě s vedením.

Na podzim jste prohrála jen dvě dvouhry. Hrajete v životní formě?
Nevím, ale myslím, že teď hraji fakt dobře. Narazila jsem na pár velmi dobrých soupeřek a dařilo se mi.

Jak dlouho hodláte hrát na vrcholné úrovni?
Popravdě řečeno nevím. Zatím neplánuji. Mám dvouletou dceru a zatím se mnou objíždí všechny zápasy i soustředění. Může se jí však změnit režim. Záleží také na manželovi, jak mi bude tolerovat výjezdy.

Ubírá vám dcera energii, která vám pak třeba schází při zápase?
Vidím to spíš naopak, nabíjí mě. Dcera je odmala zvyklá být v tělocvičně. Ví, že když hraji, musí být hodná. Dívá se třeba na tabletu na pohádku a je v pohodě. I na soustředěních to zvládáme, teď už bych nevěděla, co si ve volných chvílích počít. (úsměv)

Půjde dcera v matčiných šlépějích?
Samozřejmě že raketu už má a do míčku plácá. Do ničeho ji nenutíme, uvidíme, zda ji bude ping-pong bavit. Pro děti však jde o atraktivní sport, mají rády zvuk míčku.