Jak jste se vlastně do školy na Mládežce dostal?

Jako učitel jsem tam byl od roku 1968, ale už v roce 1950 jsem na Mládežku nastoupil do první třídy. Stala se mým osudem. Už jako žák jsem za tuto školu sportoval. Hrál jsem hokej, fotbal, volejbal, házenou a dělal atletiku. Sportovní úspěchy měli žáci školy odjakživa. V roce 1977 byly založené atletické třídy, potom se k nim přidaly plavecké třídy. V roce 1989 skončily veškeré dotace od ministerstva školství. Dostali jsme z ministerstva dopis, že v rámci svých možností máme pokračovat dál. Atletika ale pomalu končila, protože se předělával stadion, nebyli trenéři. Přeorientovali jsme se na volejbal, kde jsme dosahovali velmi pěkných úspěchů. Byli jsme jednou druzí a poté i první mezi školami v republice. Pak vznikly fotbalové třídy, protože jsme v blízkosti fotbalového stadionu na Čafce. Měli jsme problémy s prostory, ale v roce 1992 se nám podařilo přistavět druhou tělocvičnu.

Později jsme volejbal přesunuli do Přímětic. Plavání zůstalo, ale už není tak intenzivní jako dřív. Fotbal funguje velice dobře, máme výbornou spolupráci s trenéry Vaškem Dvořákem a Liborem Paličkou. Před čtyřmi roky vznikla první florbalová třída. Chlapci dosáhli velice pěkných výsledků. Byli nejlepší v kraji, zaznamenali úspěchy i v rámci republiky. Florbal se hodně zvedl díky panu Dabergerovi a novému vedení florbalu. Skvěle se zapojili i naši učitelé Petr Faltus a Petr Štraus.

Jak první sportovní třídy vůbec vznikly?

Myšlenka vznikla z oddílu atletiky od Pavla Trnky a Karla Neuwirtha, kteří byli hnacími motory atletiky. Na naši školu přišel můj velký kamarád Pavel Lampart, velký sportovní nadšenec a se sportovními třídami začal pracovat. O rok později se jako trenér, který měl licenci, přidal Karel Kafka. Byl na škole vlastně po celou dobu, než šel do důchodu.

Vybírali jste i učitele podle toho, aby měli vztah ke sportu a zvládli téměř chlapecké třídy?

Přihlíželi jsme k tomu, aby byli zdatní a uměli si poradit s třídami, kde byli převážně kluci. Ale ani s fotbalisty či s florbalisty problém nebyl. Nejsou to sporty, kde by bylo tolik agresivity jako v hokeji. Vůbec florbal to je čistý sport. Skupina chlapců, kteří teď půjdou do deváté třídy, to jsou zlatí kluci. Zakládali jsme třídu, kde se děti učí s netbooky a tihle florbalisté mi napsali dopis, že se chtějí také učit s netbooky, slibovali, jak budou hodní. Bohužel to ale nešlo.

Kteří známí sportovci prošli vaší školou?

Plavec Radek Beinhauer, který závodil na olympiádě v Soulu a Barceloně. Byl v atletické třídě a plavání mu zakazovali. Pak se to ale vyřešilo, že se stal plavcem. Pak další plavci Tomáš Chloupek a Magda Šplíchalová. Z atletů to byli třeba běžkyně Petra Pokorná, sprintér Ivo Rýznar a dálkař Roman Veselý, kteří všichni byli v české juniorské reprezentaci. V současném kádru znojemských fotbalistů hrajících druhou ligu jsou naši bývalí žáci Tomáš Cihlář a Roman Hříbek. Z deváté třídy odešel do dorostu pražské Slavie Josef Bazala a nyní je kapitánem její juniorky.

Co všechno jste učil?

Učil jsem biologii, zeměpis a tělesnou výchovu. Připravoval jsem také děti ve zdravotní tělesné výchově, což je dnes trochu zanedbávané a devadesát procent dětí má vadné držení těla. To se potom může vyvinout ve vážné choroby. Zájem o sport dnes upadá. Dřív byl větší, ale nebylo zase kde sportovat. Teď je ve Znojmě tartanová dráha, všude jsou travnatá hřiště. My jsme hrávali na škváře, sami si vymýšleli soutěže a teď abyste děti přemlouvali, aby na soutěže vůbec šly. Ale děti, které se sportu věnují, to pořád prožívají. Bohužel si myslí, že budou hrát v zahraničí a sportem vydělávat peníze. To se ale podaří jen málokomu. Někdy to tak vidí i rodiče, a to je chyba.

Měly sportující děti ve škole nějaké výhody?

Podmínkou byly vždy dobré známky a potom následoval sport. Pokud nemělo dítě zájem o učení, tak jsme ho ze sportovní třídy i vyloučili. Měli jsme ale i případy dětí, které přišly s posudkem, že nedokončí šestou třídu. Bez problémů pak u nás vydržely až do deváté třídy. Zřejmě jim pomohla změna prostředí. U nás ve škole jsou děti z celého okresu, dojíždějí třeba až z Krumlovska. Klobouk dolů, že jsou ochotni toto podstoupit. Paradoxně oddíly z blízkosti Znojma si děti v místní škole drží. Unikum je, když přijde někdo třeba z Tasovic.

Jak vypadá rozvrh tříd s rozšířenou výukou sportu?

Mají pět hodin tělesné výchovy. Dvě hodiny specializace na svůj sport, dvě hodiny všeobecné tělesné výchovy a hodinu plavání. Z finančních důvodů jsme ale plavání u osmé a deváté třídy omezili, mají normální tělocvik.

Dostáváte od státu nějaké peníze na podporu sportovních tříd?

Ne. Za dvaadvacet let nepřišla ani koruna. Ministerstvo školství posílá peníze oddílům na trenéry, ale škola nedostane nic.

Vy máte blízko k hokeji…

V sedmdesátých letech jsem obnovil oddíl hokeje ve Znojmě. Nebyl tady stadion, hrávalo se na kluzištích, na která se nastříkala voda. Rok jsme ještě hráli na přírodním kluzišti a pak jsme se přestěhovali na zimní stadion. Hokej hrával třeba dnešní starosta Kuchařovic Luboš Mlejnek, Laďa Matoušek, kluci Šedovi, Vašek Jakubec, který pak boxoval za Znojmo, pekař Honza Růžička a další. Dokonce je tehdy chtěli do Komety. Po sedmi letech jsem s hokejem přestal, ale dívat se na něj chodím doteď.