Triatlonista Jiří Antoš má za sebou další sezonu strávenou ve vodě, na kole a na dlouhých běžeckých tratích. I když zatím absolvuje závody spíše v domácích podmínkách, snem zůstává světový šampionát na Havaji.

Jak jste se vůbec k triatlonu dostal?
Jednou jsem na přelomu roku viděl v televizi záznam ze světového šampionátu v terénním triatlonu a říkal jsem si, že by nebylo od věci si něco takového zkusit. Následující rok jsem začal jezdit na závody právě terénního triatlonu a od něj chyběl už jen krůček k tomu silničnímu.

Přeci jen musíte skloubit tři disciplíny do jedné. Mají něco jednotlivé činnosti společného?
Když pominu, že trénink tří disciplín je celkem náročný na čas, tak to má jednu ohromnou výhodu. Takový cyklista, ten jezdí jen na kole, běžec běhá a triatlonista, ten si může vybrat.

Jak vůbec probíhá trénink triatlonisty?
Podzim je podobný jako u ostatních sportů. Po sezoně přijde měsíční pauza, je potřeba doléčit zranění a pak pozvolna začít trénovat. Já se věnuji přes zimu hlavně plavání a běhu, na jaře pak do toho ještě začlením kolo.

Máte už pár závodů za sebou. Který je ten, jehož výsledku si ceníte nejvíce?
Když si vzpomenu na minulou sezonu, tak to byl asi závod ve středním triatlonu (1,9 km plavání + 90 km kolo + 21 km běh, pozn. red.) v Litovli. Bylo to v půlce července a tehdy se o mě pokoušelo něco jako forma. Po plaveckém úseku jsem předvedl snad svoji nejlepší jízdu na kole a na běh šel z desáté pozice. Na celkovém dojmu neubralo ani to, že jsem si běh protrpěl se žaludečními potížemi, které mě odsunuly až na čtyřiadvacáté místo. Cením si také celkového třetího místa v Jihomoravské triatlonové lize.

Jednou jste se nechal slyšet, že chcete vyzkoušet extra dlouhé triatlony. Přišla už na ně řada?
Letos jsem zatím zůstal u středních triatlonů. Na ty dlouhé se sice chystám, ale pořád to odkládám. Když už bych do toho šel, tak bych rád zkusil čtyřkilometrové plavání spojené s téměř dvou set kilometrovou jízdou na kole a čtyřicetikilometrovým během. Celé bych to chtěl zvládnout pod deset hodin. Na to je ale potřeba mít trochu více natrénováno.

Triatlon patří mezi jedny z nejnáročnějších sportů, co se fyzického vypětí sil týče. Proč vás vůbec taková fyzická likvidace láká?
To si taky někdy říkám, když mi při závodě dojdou síly nebo se mi nedaří. Ale po závodě už zase plánuji, čeho se zúčastním. Nevím proč, ale láká mě překonávat sám sebe a posouvat svoje hranice.

Během závodu jste si jistě prošel nějakou tou krizí. Jak se s ní vypořádáváte?
Účinný recept na krizi ani neexistuje. Snad jen zatnout zuby a vydržet.

Asi jako každý sportovec, tak i vy máte nějaký svůj vysněný cíl…
Sen snad každého triatlonisty je se podívat na světový šampionát na Havaji, takže i já bych se tam rád podíval. A jestli to bude za rok či za deset let, to nechám osudu.

Váš bratr jezdí fourcross. Neměnil byste s ním někdy?
Co se týče času stráveného na tréninku, je triatlon bezesporu náročnější. Každopádně bych momentálně určitě neměnil a jak znám bráchu, tak ten taky ne. (smích)

Máte v zásobě nějakou perličku ze závodů?
Když vzpomenu na začátek minulé sezony, tak mi zůstane na jazyku zima. Jsem člověk, kterému nevadí třicetistupňová vedra, takže když jsme museli plavat ve vodě, která měla sotva čtrnáct stupňů, tak to bylo na mě celkem moc. Pravidelně jsem chodil na start v neoprenu a zimní čepici, kterou jsem měl do poslední chvíle na hlavě.