Je rychlý, hbitý a má ránu jako z děla. Superman? Nikoliv, řeč je o nejnadějnějším nohejbalistovi Znojemska. Ve svých jednadvaceti letech nemá široko daleko konkurenci. Nejprudší smeče, vybroušená technika, téměř dokonalé bloky, v poli prakticky nechybuje. Seznamte se, Martin Karandyzsewský.

Sezona znojemské nohejbalové ligy je právě v polovině. Jak hodnotíte první část?
První polovina ukázala mnoho zajímavých věcí. První je tým, od kterého se to až tak nečekalo. A soutěž je celkově vyrovnanější. I týmy ze dna tabulky letos hrají s nejlepšími vyrovnané partie, u všech se zvedla kvalita. Letošní liga zatím zkrátka nemá chybu.

S jakými cíli nastoupíte do druhého půle sezony?
Samozřejmě bychom se na prvním místě rádi udrželi. Olda (Křenecký – pozn. red.) už po zranění začal trénovat, snad to bude dobré. Ale nesmíme usnout na vavřínech, náskok není nijak výrazný. Největším soupeřem budou tradičně Znojemské strojírny, nějakou novou posilu očekávám v týmu Keramiky, zvednou se i Bošáci…

Jak vyplňujete ligovou pauzu?
Léto je u nohejbalu hlavní část sezony. Skoro každý víkend jedeme na nějaký turnaj. Templštýn, Zbýšov, Přeskače, Petrovice, Modřice a řada dalších uzavřených. Je toho hodně. Býváme většinou na bedně, nepovedl se nám jen turnaj v Modřicích, kde jsme skončili pátí.

Jaké tedy máte nejbližší plány?
Tuto sobotu se těším na turnaj do Tavíkovic, kam jedu jako univerzál s týmem Boš. Chtěli bychom tam opět skončit na stupních vítězů. Potom budou Rakšice a nakonec Podzimní Zbýšov, kam jedeme obhajovat vítězství.

Mátenějaké nohejbalové vzory?
Nejvíce se mi líbí hra Jirky Holuba. Reprezentant a hráč Šacunku, který hraje stejně jako já na postu univerzála. Líbí se mi, jak smečuje přes ruku.

Jak často musíte trénovat?
V poslední době už se prakticky jen udržuji, dá-li se to tak říci. Nějaký trénink mám jednou za dva týdny, jinak objíždím hlavně ty turnaje. Tam člověk získá nejvíc zkušeností, přímo ve hře.

Kdy jste vlastně s nohejbalem začal?
Není to tak dávno. Před nějakými šesti lety. Můj první turnaj byl ještě s nebožtíkem Liborem Veselým v Bohuticích, druhý v Přeskačích.

Nepřemýšlel jste o cestě mezi profesionály? Herně na to jistě máte.
Nabídku z Modřic jsem dostal. Líbilo se jim, jak jsem vytahaný. Zkoušel jsem hrát okresní přebor v Třebíči, ale nejvíc mě baví vesnické turnaje. Je na nich lepší atmosféra, znám už ty lidi. Navíc hra na dva dopady je až příliš rychlá. Na tři si to vychutnáte, je to celé vymazlenější.

Co vás na nohejbale nejvíc baví?
Je to krásný bezkontaktní sport. Musíte umět skloubit techniku i razanci. Abyste uspěl, musíte mít kvalitní pole, nahrávku i smeč. Ten sport vás vede ke komplexnosti. A navíc jsou v něm vidět krásné obraty. Otočit z 2:9 na 10:9, to v jiném sportu neuvidíte.

A vaše nohejbalové ambice do budoucna?
Nic konkrétního nemám. Myslím, že všechny sny a cíle jsem si v posledních třech letech splnil. Takže teď bych rád pokračoval s týmem, který mám. Kluci jsou skvělí, hra mě baví. Mohlo by to tak pár desítek let vydržet.

JAKUB KRAINER