Šesté místo v závodě na dvě stě metrů volným způsobem a překonání českého rekordu na stejné trati vehnalo znojemskému rodákovi novou motivaci do plavání. „Místo konce mám teď myšlenky na co nejlepší výsledky v dalším roce,“ těší se šestadvacetiletý rekordman.

V Rijece jste vyválčil šesté místo na 200 metrů volným způsobem, navíc vylepšil český rekord na této trati. Je to pro vás zadostiučinění po téhle sezoně?
Nejen po ní, i ty roky předtím stály za prd. Mám teď obrovskou radost, vůbec jsem takový výsledek nečekal. I když je pravda, že forma byla závod od závodu lepší. Ale ten výkonnostní skok je obrovský a doufám, že znamená můj návrat zpátky.

Hlodá ve vás fakt, že váš čas ze semifinále byl jen o dvě setiny sekundy horší než ten, který stačil na bronzovou medaili?
Takhle to neberu. Já jsem si to finále užil. Před turnajem bych byl rád i za osmé místo. Pokud bych zaplaval stejně jako ráno v semifinále, tak jsem skončil čtvrtej, a to by mě štvalo, že je to takovej kousek (smích). Kdybych začal o pětadvacet metrů dřív finišovat, tak je možná dotáhnu. Ale zaplaval jsem oba časy pod minutu čtyřiačtyřicet. To je super.

Můžete to srovnat se šampionátem před dvěma lety, kde jste skončil také šestý?
Tehdy jsem byl skoro o dvě sekundy pomalejší, to se nedá srovnávat. Momentálně mám časy mezi nejlepší čtverkou v Evropě. Přesně to jsem potřeboval.

Dlouho se vám nedařilo. Olympiáda v Pekingu nevyšla, kde nastala změna?
Změna byl opravdu velká. Hrozně dlouho jsem odpočíval bez vody, bez jakékoliv fyzické námahy. Maximálně jsem hrál tenis, golf a chodil na procházku. Pak jsem odjel na čtyři týdny do Kanady, kde jsem úplně změnil prostředí a zvyky. Bylo to naprosto něco jinýho. Dostal jsem novu chuť do plavání. Změnil jsem i trénink. Po návratu jsme nové metody přizpůsobili s trenérem, který mi v tomhle vyšel hodně vstříc.

Neměl jste chuť se na plavání po nezdaru v Pekingu vykašlat?
Obrovskou! Už jsem do vody vůbec nechtěl jít. Nakonec jsme domluvili tu Kanadu s tím, že se pak uvidí. Místo konce mám teď myšlenky na co nejlepší výsledky v dalším roce.

Takže věříte v prognózu vašeho kouče Jiřího Kyněry, že budete první český plavec, který získá na olympiádě medaili z bazénu?
To je hrozně daleko, chci na to jít pomalu, kousek po kousku. Teď vzhlížím k červencovému mistrovství světa v dlouhém bazénu.

Jaké máte rezervy?
Cítím, že velký. Měl jsem spoustu zdravotních problémů. Mimo jiné astma a vyhřezlou ploténku. Navíc zima mým zdravotním potížím zrovna nepřispívá. Potřebuju se dát do pořádku. Tomu pomáhá i moje spolupráce s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem.

Co vás čeká teď? Zasloužený odpočinek nebo zase trénink?
Spíše ten trénink. Hlavně posilování na záda a volný dlouhý plavání. V polovině ledna vyrážím do jižní Afriky s reprezentací na třítýdenní soustředění. Pak následuje série závodů a v červenci právě mistrovství světa v Itálii.

Když jsme u té reprezentace, co nového přinesl váš osobní trenér Kyněra jako její nový kouč?
Nemyslím si, že se něco změnilo pro mě. Každopádně udělal jeden obrovskej tah, když určil takhle lehký limity. Nikdo to moc nechápal, ale pravej smysl se ukázal v okamžiku, kdy si všichni do jednoho v Chorvatsku udělali osobáky. Ty děcka se trenérovi odvděčily tím, že se dokázaly připravit na samotný vrchol. Předtím si jen plnily limity, ale strop nasadily až na turnaji. Takhle to má celá Evropa a my jsme udělali první krok k tomu, aby to stejně fungovalo i u nás.

JIŘÍ ŠEVČÍK