„Jsem bývalý hrobař ze znojemského hlavního hřbitova,“ začíná vyprávět šedesátiletý Oldřich Mikysek ze Znojma. Mikysek je už skoro osmnáct let bezdomovec. Bývalá družka jej před léty odmítla, takže zůstal na ulici. „Přitom mám pořád trvalý pobyt na hřbitově, ukážu vám to v občance,“ přesvědčuje Mikysek. Pak se ale dozvěděl, že má soudní výpověď.
„Kamarádka se na internetu dozvěděla, že mě soudně vypověděli. Jenže mně nic nepřišlo. Kam taky? Úředníkům je moje situace šumafuk,“ myslí si bezdomovec. Na azylový dům má svérázný názor. „Tam je to přecpaný. Všichni se tam stejně nedostanou, na to ani nemají prostory. Jednou na začátku jsem tam byl. Ale jak bych to řek. Kriminál je proti tomu zlatej,“ tvrdí Mikysek. Na byt prý čeká už hodně dlouho. A z čeho vlastně žije?
„Já jsem důchodce. Žiju z pěti tisíc čtyř set, zaplatím alimenty a mám zase hovno. Tady na tomhle fleku jsem denně. Já ale nežebrám,“ přesvědčuje vehementně Mikysek. A jak přečká další zimu?
„Když to půjde do extrému, tak to se mnou praští a budu zas ve špitále,“ vidí svůj další osud Mikysek. Lidé bez domova jsou většinou součástí své komunity, má tedy i Mikysek nějaké přátele? „Moji kámoši dopadli tak jako já, a už jsou tam. Že jsem německá menšina, tak s náma sekaj vod komunistů až sem. Vo lidi, jako jsem já, nemá nikdo zájem,“ uzavírá.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY: