Komunistická strana /KSČ/ v roce 1948 slavila úspěch. Po pádu nacizmu těžila z euforie všech občanů, tak zvaných pracujících i podnikatelů.
Po pěti letech však euforie vychladla. Mnoho občanů, kteří bojovali proti nacizmu bylo zatčeno a vězněno. Podnikatelé byli likvidováni, majetky zestátněny. Bylo zavedeno socialistické podnikání, které plulo střídavě od levého břehu k pravému, až se postupem několika desetiletí dostalo do víru. A to byl neodkladný konec, který potvrdili studenti v roce 1989.

Je možné ještě KSČ reformovat? položil otázku někdejší prognostik Valtr Komárek a odpověděl: „Komunismus je naprostým nesmyslem, minimálně obrovskou utopií. Seriozně lze diskutovat o socialismu, ale ani tady nemají komunistické strany zcela jasno. Proto většina národa nechce socialismus. Dost členů KSČ jsou poctiví lidé, měli by se postarat, aby odchod strany z historie byl čestný. Já nevím, jestli nějakou morální autoritu mám. Ovšem členství v KSČ mně ji může pouze snižovat,“ ukončil svůj projev Valtr Komárek, před dvaceti léty.

Skutečnosti je, že není možno vzít studentům zásluhu, že to byli právě oni, kteří otevřeli dveře v bariéře, jež uzavírala občany tehdy ještě Československa před svobodným světem.

Po represivním zákroku pořádkových sil v pátek 17. listopadu v Praze vstoupili do stávky, která získala širokou podporu a přerostli ve všenárodní hnutí. 22. listopadu 1989 stávkující studenti vydali výzvu ke spoluobčanům: …Tato odezva nás zavazuje nejen potrestat viníky pátečního masakru, ale svědčí především o tom, že jsou nevyhnutelné hluboké strukturální změny politického systému, způsobu řízení národního hospodářství a celkového společenského klimatu v zájmu obnovení mravní a občanské odpovědnosti každého jednotlivce.

Aby toho mohlo být dosaženo, považujeme za nutné:

1. Ustavit vládní komisi, v níž budou zastoupeni představitelé nezávislých studentských a občanských iniciativ, která vyřeší všechny okolnosti pátečních událostí, pojmenuje viníky a předá objektivní zprávu orgánům ministerstva spravedlnosti a československé veřejnosti.

2. Aby hned odstoupili ze svých funkcí lidé, odpovědní za současnou společenskou a politickou krizi, kterou považujeme za logický výsledek mnohaleté devastace základních národních a obecně lidských hodnot, jmenovitě Gustav Husák, Milouš Jakeš, Alois Indra, Jan Fojtík, Miroslav Zavadil a Karel Hofman.

3. Aby ihned odstoupil 1. tajemník MV KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr vnitra František Kincl, kteří jsou plně zodpovědní za všechny brutální zákroky.

4. Aby federální shromáždění ČSSR zrušilo článek o vedoucí úloze KSČ v Ústavě ČSSR, který odporuje demokratickému principu řízení státu.

5. Aby byly okamžitě osvobozeny osoby, obviněné, žalované a odsouzené za trestný čin pobuřování a za obdobně zneužívaná ustanovení trestního zákona, které bývají označovány za politické vězně.

6. Aby začaly být okamžitě dodržovány mezinárodní závazky, týkající se lidských práv, k nimž se ČSSR oficiálně přihlásila v Helsinkách a ve Vídni.

7. Aby byla zahájena a vedena časově neomezená všelidová diskuse o současných poměrech, která bude zahrnovat hledání východisek z katastrofální společenské, politické, hospodářské a ekologické situace.

Na podporu těchto požadavků vyzýváme spoluobčany k aktivní účasti na generální stávce dne 27.11.89 od 12 do 14 hodin, kterou vyjádří svoji solidaritu.
Studenti i ve Znojmě zahájili stávku s programem týkajícím se okresu Znojmo.

Josef Moravec
Autor je polistopadový publicista

Čtěte také: Josef Moravec: K politice i fotbalu doporučuji rybaření