„Paní jděte s těmi dětmi dál od silnice, za chvíli startujeme,“ křičí pořadatel na skupinku přihlížejících. Jeho slova ale zanikají v bzučivém řevu motorů. Startovní pole připomíná roj velmi podrážděných sršní. Do startu zbývá třicet sekund. Starosta Jaroslav Jenšovský přechází společně s mažoretkou, nesoucí na tabuli hodnotu času do startu, těsně před řvoucími stroji. Lidem se tají dech.

„Doufám, že ujedu aspoň sto metrů,“ uchichtne se pod přilbou jezdec. Je to Jana Iranová ze Slatiny. Na startu stojí na svém vínovém stroji značky Stadion.

Start! Starosta mávne šachovnicovým praporkem. Všichni vyráží vpřed. Mnozí pomáhají motorům za pomocí šlapadel pedálů. Někteří zůstávají pozadu. Udělají kolečko a pokouší se roztlačit svůj zdechlý moped. Silnicí se prožene skupina divoce vrčících strojů. „Snad dojedou ve zdraví všichni,“ směje se muž s půllitrem piva v ruce.

Když se dým z výfuků poněkud rozptýlí, nastupují před místní restauraci mažoretky. „Musíme přeci pobavit lidi, než přijedou jejich přátelé na mopedech zpět,“ usmívá se starosta.

Zatímco mažotetky poutají pozornost hostů, na trati se dějí věci.
„Co to bylo?“ volá žena z okna rodinného domku u silnice ve Slupi na manžela. „Měli by dodržovat polední klid! Tady spí děti,“ směje se žena a naoko zahrozí za zády ujíždějících na mopedech.

Do cíle

Na konci vesnice si už hlouček dětí všiml, že se děje něco neobvyklého. „Do toho, do toho! Jedem! pokřikují zvesela na mopedisty. Ti jen zamávají a sviští do cíle v Dobšicích.

„A už tu máme prvního jezdce, který úspěšně projel vytyčenou trasu. Vítězem hlavní vyjížďky je Ivan Beneš z Hradce Králové,“ vítá prvního muže v cíli pořadatel Pavel Širůček. Beneše čekají vavříny vítězství. Za ním přijíždí Martin Doležal ze Slatiny a Radim Matoušek z Přímětic. Přijíždí také první žena, Iva Plíšková z Rozkoše. Místní jsou mírně zklamaní. Jejich favoritka Jana Zbořilová je až třetí. Překonala ji kolegyně Iranová.

Zatímco první si užívají ovací v cíli, do kopce v Jaroslavicích tlačí svůj pochroumaný moped Oldřich Zbořil z Dobšic. „Odešlo mi ložisko u kola. Po rovince to jde, ale tady musím po svých,“ směje se udýchaný muž.

Do cíle se nakonec dostali ve zdraví všichni. Někteří ale využili sběrného vozu. „Příště ti to vrátím,“ směje se zaprášený jezdec na svého kolegu, který jej v cíli předčil.