„Logické hry, a vůbec karty, mám ráda. Mariáš se mi libí, je při něm sranda. Začala jsem se ho učit před pěti lety a dneska bych si turnaj v žádném případě nenechala ujít,“ říká rázná a veselá hostinská.

Hrát ji učili zkušení mariášníci a štamgasti. „Řekla jsem jim, že se mi to líbí a ráda bych se mariáš naučila. Odrazovali mě, že je to chlapská hra a že na to ženská v životě nemůže mít hlavu,“ vzpomíná Žáková. Nepřesvědčili ji a naopak získali společnici pro pravidelné partie. A s mariášem bývají zimní večery velmi dlouhé. „Scházíme se každý čtvrtek, úderem páté zasedneme a mastíme karty do padnutí. Končíváme v jednu v noci,“ přibližuje svoji pravidelnou zábavu i trénink Žáková.

Mezi čtyřiačtyřiceti hráči v bohutické hospodě byla i letos jedinou ženou. „Pořád mě ještě berou za raritu, za hloupou blondýnu, ale já je brzy vyvedu z omylu,“ říká s úsměvem i přesvědčením. Na domácím bohutickém turnaji zatím končí zhruba v polovině výsledkové listiny.