Po západu slunce se vesnicí navíc ozývalo lomození, které mělo čarodějnice zaplašit a po celou noc lidé pálili již zmíněné vysoké očistné a ochranné ohně, v jejichž plamenech ničili vše staré a nepotřebné. „Při symbolickém pálení čarodějnic měly svůj význam rekvizity různé povahy, především hořící košťata. Kdo vyhodil své koště nejvýše, tomu patřilo uznání všech přítomných," dodal Mačuda.

Na Podhorácku a ve střední a jižní části Horácka stavěla chasa máje na prvního máje, o první květnové neděli, jindy před Nanebevzetím Páně nebo před Svatodušními svátky. Bývalo veselo již při stavění májí, ještě více však při jejich hlídání. Vysokou máji místní chasníci vztyčili na 1. května také na Moravskokrumlovsku, kde před hospodou stávala po celý měsíc květen, a káceli ji až o poslední neděli při muzice. „Hoši z Moravskokrum­lovska o filipojakubské noci zastrkávali májky do komínů domů svých vyvolených. Byly to krásné mladé břízky ozdobené pentlemi," dodal Mačuda.

Víra v moc čarodějnic o filipojakubské noci doprovázená četnými ochrannými opatřeními byla všeobecně rozšířená též mezi místními Němci. Na vrata a dveře stavení přibíjeli především větvičky černého bezu, které rovněž zastrkovali za okenní rámy. Stavění májí bylo na německém Znojemsku rozšířené až do 30. let minulého století. „Děvče, o kterém se vědělo, že přišlo o svou počestnost, ráno před domem našlo na stromě pověšenou figuru ze starých hadrů známou v Horním Břečkově jako tak zvaný Todamonn," přiblížil národopisec.

Filipojakubská noc však byla i nocí hlučné zábavy a žertů. Mládenci vynášeli na střechu vrata i vozy, vytahovali ze dvora celé povozy a ucpávali komíny. Tyto nezbednosti však chase vesničané mlčky tolerovali, jak vyplývá ze vzpomínek morašického kronikáře Emila Veise. „Za mých mladých let rozebrala chasa sousedovi celý žebřiňák, jednotlivé díly vynesla na stříšku stodoly a vůz následně opět sestavila, Byl z toho velký poprask," usmívá se Veis. Jak doplnil, když byl mladý hoch, táboráky na konci dubna neměli žádnou spojitost s čarodějnicemi. „Bývaly prostě táboráky, u kterých jsme poseděli a poklábosili," zavzpomínal kronikář.

Novodobou tradici pálení čarodějnic obnovili ve většině vesnic regionu po roce 1989, a nejinak tomu bylo i v Morašicích. „Kulturní komise tehdy zavedla pevné datum třicátého dubna. Poslední roky se rolí čarodějnic ujímají místní školačky, nechybí ani průlet čarodějnic obcí. Sejdou se starší dámy a po vsi vyvedou nějakou tu neplechu, ale vše má být legrace, která by nikoho neměla poškodit," vysvětlil Veis

V noci z třicátého dubna na prvního května vyráží k ohňům stovky, možná tisíce lidí v regionu. O to, kdo bude mít největší vatru, obce soupeří. Prim obvykle drží Havraníky a předhání se s nimi Pravičtí. Před dvěma lety vzplály filipojakubské ohně poprvé také ve Znojmě, a to v Kapucínské zahradě za Vlkovou věží.

Zapalování ohňů a žehnání půdě, aby dobře rodila, bylo vlastní všem indoevropským národům, a to včetně Slovanů nebo jejich sousedů Baltů. Svátky se slaví v jednotlivých evropských tradicích s malými obměnami, a to ode dne svatého Jiří až po třicátý duben. Někde tyto oslavy spadají do povelikonočního cyklu a konají se tedy každým rokem jinou neděli. Tyto zvyky jsme si přinesli od Dněpru, jen jsme si je v průběhu staletí přetvářeli a nakonec je pod vlivem knížek lidového čtení dokonce nazvali „Valpuržinou nocí." Valpruga byla saská bohyně a patronka čarodějnic. Noc z třicátého dubna na prvního května dostala u nás své církevní značení podle apoštolů Filipa a Jakuba. Podle etnologů lze hledat původ zapalování ohňů u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého. Lidé proto zapalovali ohně, aby se zbavili všeho zlého, co se nashromáždilo v temném zimním období, a aby oslavili příchod světlého období roku. Vysoké vatry jsou tedy tradicí starou několik tisíc let.
Zdroj: Informace Jiřího Mačudy, národopisce z Jihomoravského muzea ve Znojmě a www.ceske-tradice.cz