Ve starostenském křesle v Lesonicích vystřídal po osmi letech svého předchůdce Miroslava Hejrala. Měl možnost se s prací pro obec seznámit již jako místostarosta v minulém volebním období. Místní lidé Pavla Hermana znají, v Lesonicích žije totiž od narození, a tak dobře věděli, proč mu dali svůj hlas. Ve vsi se snaží spolu s ředitelkou školy udržet fungující jednotřídku.

Řada vesnic ruší své školy pro nedostatek žáků. Vám se daří zdejší školu udržet. Čím to je?

V každé vesnici by měla být škola, i v tak malé, jako jsou Lesonice. (Žije zde sto pětasedmdesát obyvatel pozn. red). Drží lidi pohromadě a děti ve vsi zapustí kořeny. Do naší jednotřídky o dvanácti dětech chodí i žáci ze sousedních Petrovic, bohužel jen do páté třídy. Pak mají na výběr buď dojíždět do Vémyslic či Moravského Krumlova. Pokud budu starostou, školu v Lesonicích udržím. Ředitelka Emílie Mácová je skvělá, energická dáma plná nápadů, které stojí za to podporovat. Její poslední projekt byla školní naučná stezka v našem lese, kterou jsme právě včera slavnostně otevřeli.

Předpokládám, že máte děti a navštěvují lesonickou školu?

Mám třináctiletou dceru a desetiletého syna a do naší školy chodili. Ale moje snaha o udržení školy ve vsi trvá pochopitelně dál. Mám rád děti, jejich nápady a ještě nezkažený pohled na svět. Škola na vesnici patří. Předloni jsme do ní investovali dokonce jednu čtvrtinu rozpočtu.

Co vás přimělo vstoupit do komunální politiky? Nelitujete někdy tohoto rozhodnutí?

Starostuji rok a půl, předtím jsem byl místostarostou a původně členem zastupitelstva. Aktivně pro obec pracuji deset let. Pokud jde o mou pozici starosty, neměl jsem největší počet hlasů. Zastupitelé ale zvolili nakonec starostou mě. Znali mě, něco jsem za tu dobu pro obec udělal. Od svého předchůdce jsem se toho spoustu naučil v pozici místostarosty. Stále máme přátelské vztahy a má na starosti naše internetové stránky. Vím, že za ním mohu kdykoli přijít a poradit se. Není mezi námi žádná řevnivost. A rozhodnutí nelituji, je skvělé, že můžu být něco platný místu a lidem, kde žiju.

Jste neuvolněným starostou? Jaká je vaše profese?

Ano, jsem neuvolněný starosta. Myslím si, že v malé vesnici by to tak mělo být. Plat na uvolněnou funkci zbytečně ukrajuje finance z malého rozpočtu. Dopoledne pracuji jako zootechnik a místopředseda v místním družstvu a odpoledne starostuji a úřaduji. Mám střední rybářskou školu, vysokou školu jsem nedokončil. Začal jsem stavět dům a přibyly starosti s dětmi a rodinou. Miluji přírodu a jedna z prvních věcí, které jsem jako starosta udělal, bylo obnovení rybníka. Ze školy jsem si přinesl spoustu poznatků a nechyběla mi chuť do práce. Pomohli místní lidé a společně jsme rybník obnovili.

Zdá se, že jste velmi vytížený, spíte vůbec někdy?

Vstávám ve čtyři hodiny ráno, abych stihl obě zaměstnání. Je dobře, že pracuji přímo v Lesonicích, a pokud je něco opravdu nutného, mohu si na úřad odběhnout kdykoli. Bohužel, tento pracovní kolotoč jde na úkor rodiny, což mě mrzí. Já i manželka jsme nadšení rybáři a společně dobíjíme energii vysedáváním u rybníka. Nemusíme mluvit, někdy nám stačí, že spolu pobudeme a koukáme na vodní hladinu. Mnohdy tam utíkám sám, když je den příliš hektický a potřebuji si utřídit myšlenky. Práce pro lidi a s lidmi je nevděčná, nečekám žádný dík nebo vděk. To, že se práce daří, poznám podle toho, co za mnou zůstává.

Co máte rád kromě rybaření?

Jsem milovník přírody a všechny mé koníčky a lásky s ní souvisí. Baví mě i zahrádka. Byl jsem také aktivní myslivec, ale tuhle lásku jsem musel opustit, nestíhal jsem. Další mou libůstkou jsou pejsci labradoři. S nimi také skvěle relaxuju. Samozřejmě, spoustu práce a starostí zabrala stavba nového domu. Největší láskou jsou pochopitelně mé děti a manželka.

Opravený rybník, fungující škola s naučnou stezkou, všechno zní téměř idylicky. Je vůbec něco, co vás trápí?

Mrzí mě velmi nízký, asi dvoumilionový rozpočet. Naštěstí u nás žije spousta šikovných lidí, kteří se dokáží shodnout na společných zájmech a prioritách. Svépomocí opravujeme Sokolovnu. Vlastně jen pokračujeme v započaté tradici, protože tento sportovní stánek postavili naši předci také vlastníma rukama.

Velmi mě trápí, že společně s pozemkovým fondem vlastníme rozsáhlou a nevyužívanou zemědělskou usedlost. Obec vlastní ideální polovinu. Chátrající budovy jsou nevzhledné, navíc sousedí se soukromými pozemky a jejich osud vyvolává oprávněné obavy a otázky místních lidí. Nyní řešíme patovou situaci. Snažíme se celý objekt od pozemkového fondu získat. Bohužel, jejich nabídka je pro nás nepřijatelná. Požadují po nás pozemky a nám by přenechali zchátralé budovy, ještě ke všemu za částku sedm set tisíc. Mám obavy, že věc se nedořeší.

Jaké si představujete pro tento areál využití?

Usedlost je rozsáhlá, zabírá asi pětinu vesnice. V územním plánu jsme s touto částí počítali jako s místy pro výstavbu. Demolice objektu by si vyžádala velké náklady. Přitom jedna z budov je historická sýpka a v Jevišovicích ji dokázali opravdu krásně opravit. Ale obávám se, že u nás se to nepodaří a investora nenajdeme. Objekt již dvacet let chátrá. My pouze průběžně vysekáváme dřeviny. Naproti tomu pozemkový fond se objekt nesnaží udržovat ani najít nějaké společné řešení. Měli jsme zájemce na zřízení drobné výroby či skládky dřeva. Vyděsila mě představa autovrakoviště uprostřed vesnice. Naopak, uměl bych si tady představit stavební místa pro lidi z Krumlova, kde již volné parcely nemají. Lidé hledají klid a odpočinek. Vidím, že poslední dobou se opuštěné domy u nás zaplňují. Posledních pět let se každý rok ve vesnici narodí dvě nebo tři děti. Vzhledem k místním poměrům bych toto nazval téměř populační explozí.

V posledních dnech či týdnech vás asi trápí kvalita vody ve vsi a nadlimitní množství uranu. Jak otázku týkající se přítomnosti uranu budete řešit?

Uran ve vodě trápí nyní Krumlov i Lesonice. Nový vodovod jsme vybudovali nedávno a jak je u nás zvykem, lidé pomáhali a odpracovali spoustu brigádnických hodin. Tento vodovod, financovaný z obecních peněz, jsme bezplatně převedli na společnost VaK Třebíč, která je dodavatelem vody a vybírá od lidí vodné. Nyní se změnila norma, která tolerovala povolené množství těžkých kovů v pitné vodě. VaK Třebíč věděl, že narazí na odpor a nechal si vypracovat nezávislou studii. Skutečně v naší vodě uran je, ale pokud vím, nejsme jediný region, kde se s tímto problémem potýkají. Na vyřešení situace máme tři roky, vím, že nás to bude něco stát a přispějeme pochopitelně z rozpočtu dle našich možností. Nabízí se varianta využít napojení na Štítary.

Jsou nějaké další varianty, kromě využití zdroje vody ve Štítarech?

První možností je změnit technologii úpravy vody na úpravně ve Slatinách. Toto může být velmi nákladné. Druhá možnost je smísení vody ze Slatin a ze Štítar, ta se ale jeví jako nejnákladnější. Třetí variantou je úpravnu vody ve Slatinách odstavit a používat výhradně vodu ze Štítar. Chtěl bych jít každopádně cestou nejmenšího odporu. Aby si vše vyžádalo co nejmenší investice a nezůstali jsme bez vody. Mám obavy, že vranovská přehrada je přece jen daleko, může dojít k povodni či nějaké havárii. Jsem patriot a myslím si, že bychom měli mít vlastní zdroj pitné vody. Vše budu pochopitelně řešit ve spolupráci se starostou Moravského Krumlova Tomášem Třetinou.

Vizitka

- Jméno:Pavel Herman
- Věk: 36 let
- Rodinný stav: ženatý, 2 děti
- Vzdělání: středoškolské
- Profese: hlavní zootechnik
- Stranická příslušnost: nestraník