Horní Dubňany kvetou i díky blízké elektrárně

Malebnou vesničku Horní Dubňany řada Znojmáků nebo lidí, žijících v příhraničí, možná ani nezná. A část lidí by si mohla myslet, že snad ani neleží na Znojemsku. Do Ivančic mají hornodubňanští totiž blíže než do Znojma. Obec se třemi stovkami obyvatel leží na hranici Znojemska a Třebíčska. Pilot lehkého letadla, kterému by nefungovaly přístroje, by prostě po přeletu Znojma namířil na dukovanskou jadernou elektrárnu. Asi kilometr před ní by pod sebou spatřil právě Horní Dubňany.

Známá tvář v čele

V čele obce je starosta, který je asi nejznámější tváří v čele všech obcí na Znojemsku. Jiří Stanislav má za sebou velmi bohaté životní zkušenosti. Jako bývalý student FAMU se dostal i k filmu a jeho tvář mohla řada lidí v republice, ale především v zámoří, vidět na filmovém plátně. Hrál například ve francouzském krimiseriálu Maigret a objevil se také v českém seriálu Velmi křehké vztahy.

Hornodubňanský rodák svoji obec miluje. „Bydlím v domě původního sedláckého rodu, bývalého starosty a chovatele koní pana Maštalíře. Jsem na to hrdý, protože to byl člověk, kterého jsem si už jako chlapec velice vážil. Naše obec má dlouhou a pestrou historii. Nedávno jsme oslavili 760. výročí vzniku obce. Nedaleko odtud je naleziště Požlany, které jsou obcí přes pět tisíc let staré. Kam se na takovouhle historii hrabou Američané?“ směje se starosta a zároveň hrdě ukazuje novotou vonící obecní prapor i prapor místních dobrovolných hasičů.

Vesnice se v posledních dvaceti letech razantně změnila. Skutečnost, že tomu pomáhají významně peníze z jaderné elektrárny nikdo nezastírá. Hned za značkou obce je přijíždějící informován, který energetický gigant je partnerem vesnice.

„Bývalému zastupitelstvu se podařilo udělat nové cesty, kanalizaci, čističku, jednoduše vše to, co potřebuje moderní obec. Za poslední čtyři roky se nám podařilo vybudovat nové autobusové zastávky, kulturní dům prošel generální rekonstrukcí, máme připravený projekt na opravy staré školy. Jsou tu i další věci, které nejsou na první pohled tak vidět. Například dětské hřiště, kostel, veřejné osvětlení a další projekty. samozřejmě nám pomáhají peníze od energetické společnosti, která provozuje jadernou elektrárnu,“ potvrzuje Stanislav.

Poslední velkou slávu, na které si obec mohli důkladně prohlédnout jak bydlící, tak především hosté, byla červnová oslava 760. výročí založení obce. „Při této příležitosti jsme představili lidem nový obecní prapor a také prapor hasičů. Mít vlastní obecní znak a prapor je velká čest pro obec. Přihlásili jsme se k tomu, že jsme v minulosti byli dlouhou dobu templářskou obcí. Proto je symbol templářů součástí obecního znaku,“ nastiňuje Stanislav.

Organizace oslav se ujali také dobrovolní hasiči. „Můžeme se pochlubit stodvacetiletou historií. Máme asi padesát členů a účastníme se pravidelně soutěží. Podobně, jako řada jiných obcí, zaznamenáváme dnes trochu útlum. Mladí vesnici opouštějí a moc nových zájemců není,“ přibližuje starosta hasičů Bořivoj Chvátal. Určitou raritou je spolupráce místních hasičů s hasiči z rakouského města Laa an der Thaya.

V Horních Dubňanech jsou také organizovaní myslivci. „Kromě toho se lidé baví amatérským sportem. Máme hřiště na volejbal a nohejbal, hraje se tu florbal, hodně se teď hrají třeba šipky. Na turnaje v šipkách už jezdí i sousední obce,“ informuje Stanislav.

Představitelé obce chtějí obnovit také zašlou slávu divadelního ochotnického spolku. „Po rekonstrukci kulturního domu, který má přípravu na profesionální světla, zvukový systém i krásné jeviště, bychom chtěli obnovit ochotnickou činnost. Každý rok by tu mohl být festival ochotnických divadel,“ přibližuje starosta.

V regionu výjimečná je také místní loutkářská činnost. „Před čtyřmi lety jsme založili putovní loutkový festival. Stal se zázrak a už se hraje v padesáti obcích tří mikroregionů. Nyní se o festival stará moje manželka a rok od roku je o loutkové divadlo větší zájem. Myslím, že se tenhle nápad ujal. Lidé chodí na loutkové divadlo různých souborů. Soubor Bezgest kombinoval loutky s živými herci, jezdí sem i známé soubory z republiky, jako třeba Kopečtí. To byla trefa do černého,“ neskrývá nadšení Stanislav.

První muž Horních Dubňan pracuje ve funkci jako neuvolněný starosta. „Doufám, že je vidět, že přestože jsem neuvolněný, děje se u nás hodně věcí. Já mám svoji vesnici prostě rád. Jsem hrdý na to, co jsme u nás vybudovali i na ocenění, kterých se mi dostalo,“ tvrdí Stanislav a ukazuje pamětní odznak letců RAF, který mu věnovalo Sdružení Československých zahraničních letců RAF.

Pravěcí zemědělci

O bohaté historii obce se lze dočíst například na internetových stránkách obce. „První zemědělci se v lokalitě usadili před více než šesti tisíci lety v místě zvaném dnes Požlany. Je tu nejúrodnější půda v celém katastru. K prvnímu nálezu došlo už před první světovou válkou. Tehdy správce dukovanského velkostatku Panýrek zde nechal kopat místního dělníka Dočkala. Tak byly v hloubce asi jednoho metru nalezeny bronzové jehlice, pazourkové nožíky a hliněné nádoby, které sloužily jako univerzální schránka na vše, co člověk potřeboval uchovat,“ dočte se zájemce na webu obce.

Zajímavě jsou popsány okamžiky druhé světové války. „Do koncentračních táborů byli z naší obce odvlečeni občané, kteří měli příbuzné v zahraniční armádě. Šlo o J. Denka, V. Kudláčka a K. Slámu. Z koncentračního tábora se již nevrátili,“ píše se na webových stránkách Horních Dunajovic.

„Nedůstojné bylo chování nacistických úřadů k místnímu faráři. Tomu okupanti vykázali k obývaní první patro fary. Brali však i osvoboditelé z Ruska. Měli rádi hodinky (časy), což se stalo předmětem nejednoho hořkého vtipu, jako třeba: Jak se pozná, kde je východ? Když se při otočení člověku na východ ztratí hodinky,“ dočte se také zájemce na webu obce.