Za socialismu se ve velkém začaly vyrábět z plastu. Právě v břeclavském Gumotexu Niklová navrhovala figurky. „Snažila jsem se je dělat tak, aby se s nimi dalo hrát co nejtvořivěji. Zvířátka jsou pružná a ohebná. Dítě tak může napodobovat plížení, protahování nebo mňoukání, jako by hrálo divadlo s loutkami," cituje Niklovou ve své knize Tereza Bruthansová.

Stejně jako teď byly oblíbené panenky a autíčka. „Ale třeba dříve běžné plechové hračky na klíček se už nesmí kvůli bezpečnosti prodávat," poznamenává sběratelka hraček Milada Kollárová.

Velkou vzácností byly angličáky Matchbox nebo stavebnice Lego. „Podobně jako panenky Barbie se daly sehnat jen v Tuzexu," říká vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea Hana Dvořáková. Podle ní byla velmi oblíbená céčka a plyšová zvířata s plastovým obličejem, kterým lidé říkali „mončičáci".

Lepší hračky se často daly sehnat jen výjimečně. „Na Merkur jsem tehdy čekala ve frontě asi dvě hodiny. Kolik stál, to si už přesně nepamatuju, ale nejdražší hračky se daly koupit za dvě až tři stovky," vzpomíná Jarmila Tručková ze Znojma. Dodává, že nové věci děti dostávaly jen na Vánoce nebo k narozeninám. „Kluci rozhodně neměli pokojík přetékající novinkami, jako mají dnešní děti," je přesvědčená Tručková.

Její starší syn byl zručný a měl velkou trpělivost. „Odebíral časopis ABC, ze kterého si vystřihoval a slepoval modely letadel," popisuje.

Většina hraček nebyla přehnaně drahá. „Ceny byly rozumné. Když jsem chtěla udělat dětem radost, něco nového jsem jim koupila," říká sedm-desátiletá Jaroslava Nováková z Petrovic na Blanensku.

Nakupovat chodila sama, jen s výběrem autíček a stavebnic jí pomáhal manžel. „Všeho bylo méně, děti si hraček vážily a byly na ně opatrnější, než jsou teď," myslí si důchodkyně. Koupit pěknou hračku podle ní nebyl takový problém, jako třeba sehnat banány.

Podle majitele Muzea hraček v Lednici na Břeclavsku Richarda Žůrka se jen před Vánoci daly sehnat například autodráhy. „Podobným podpultovým zbožím byly i vláčky Piko z Německa. Často se daly získat jen přes známé," popisuje Žůrek a dodává, že k nejznámějším hračkám patřil Igráček a stavebnice Merkur. Obě legendy se stále vyrábí.

Hračky z jižní Moravy se často vyvážely i do zahraničí. Ale pod cizí značkou. Nebylo na nich uvedeno, odkud pochází. „Krátce jsem pracovala v Moravské ústředně, kde se šily plyšové a textilní hračky. Když jsme vyráběli pro cizinu, dovezli nám lepší plyš," vzpomíná Kollárová.

Naopak vzhled výrobků byl podle ní na vyšší úrovni než dnes. Plyšové medvídky nebo panenky navrhovali v národních podnicích absolventi specializovaného oboru na středních uměleckoprůmyslových školách. „Například na výstavě Expo v roce 1958 Češi dostali za hračky několik cen," připomíná Kollárová.

Za minulého režimu si děti častěji hrály venku. „Otec mi udělal sedátko na stromě, ze kterého jsem měla obrovskou radost," říká Jana Wolfgruberová z Bzence na Hodonínsku. Ze všech her měla nejraději kuličky. „V plátěném pytlíku jsem nosila hliněné a skleněné. Vyměňovali jsme si je a při hře platilo, že vítěz bere všechno," popisuje pravidla téměř zapomenuté hry.

Retro modely se v současnosti zase vrací do módy. Fatra Napajedla znovu začala vyrábět nafukovací hračky od Niklové a lidé staré a zachovalé kusy často sbírají. „Hrála jsem si s klasickými velkými panenkami, které jsou teď už poměrně cenné a těžko k dostání," říká Vyškovanka Lenka Holofíková.

Nové retro hračky seženou Jihomoravané i ve specializovaných obchodech. Jeden z nich brzy otevře například v Brně na Mendlově náměstí.

DALŠÍ DÍLY SERIÁLU NAJDETE KAŽDOU STŘEDU V DENÍKU ROVNOST.