VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Psota: S řízením skončím, až mi to zakáže lékař

Znojmo /PODNIKÁNÍ NA ZNOJEMSKU, ROZHOVOR/ - Nejznámější dopravní společnost v regionu, kterou znají tisíce cestujících nejen na Znojemsku, nese jméno svého zakladatele. Bývalý učitel Karel Psota je jakoby srostlý s volantem. S autobusem jezdil ještě za minulého režimu, i když vozil jen muzikanty po zábavách.

1.8.2010 2
SDÍLEJ:

Karel Psota dodnes vozí cestující v autobusech společnosti, kterou kdysi zakládal. Foto: DENÍK/Dalibor Krutiš

Další díly seriálu Podnikání na Znojemsku naleznete ZDE

Po revoluci se začal hromadnou přepravou osob živit. Dnes Znojemská dopravní společnost Psota, kterou vede ředitel Petr Chadim, disponuje flotilou čtyřiaosmdesáti autobusů. Firma zaměstnává sto osm lidí, převážně řidičů. Vloni společnost Psota začala vozit lidi také na městských linkách.
Vznik a vývoj firmy popisuje dnes sedmašedesátiletý důchodce, který se volantu nehodlá vzdát, zakladatel společnosti Karel Psota.

Kde se zrodila myšlenka živit se přepravou osob?
Autobus Škoda ŠD 11 jsem měl už před revolucí. Vozil jsem muzikanty z kapely Deta. Okamžitě po revoluci jsem jako fyzická osoba začal podnikat. Řídit autobus mne totiž vždycky bavilo. Po revoluci byl obrovský hlad po ježdění. Takže to bylo naprosto přirozené. Jezdili jsme zájezdy a kamarádi, kteří se mnou jezdili, mi vnukli nápad, jezdit linku Znojmo – Praha.

Takže z učitele byl profesionální řidič autobusu?
To ne. Až do čtyřiadevadesátého roku jsem učil. Jezdili pro mě zaměstnaní řidiči. Zpočátku jsem podnikání moc nevěřil. Bylo tady obrovské ČSAD, které mne mohlo pohltit. Takže kantořina byla taková jistota.

Jak vnímali cestující novinku v podobě soukromého dopravce?
Ze začátku to bylo opravdu těžké. Nějakou dobu trvalo, než si lidé na nás zvykli. Jenže Znojmo – Praha jsme dělali za tři hodiny, což bylo o půlhodinu rychleji, než konkurence. Oni totiž dlouho stáli v Jihlavě. My měli jen krátkou zastávku v Moravských Budějovicích a také v Jihlavě. Cestující jsme při nástupu pěkně pozdravili, nabídli jim kávu a šlo to.

Kdy jste tedy opustil školu?
Učil jsem na střední zemědělské škole. Postupem už jen na půl úvazku a když bylo v dopravě stále více práce, školu jsem ve čtyřiadevadesátém definitivně opustil. Věděl jsem, že firma funguje.

Kdy se firma začala výrazněji rozrůstat?
Ve dvaadevadesátém roce jsme získali Dukovany. To byla smluvní přeprava Moravský Krumlov – Dukovany. Měli jsme jistý příjem, elektrárna platila a to nás drželo na nohou.

Z čeho jste nakupovali první autobusy?
Zastavil jsem dům a koupil autobus a splácel jsem. Stejně tak to udělal řidič. Pamatuji si třeba, že zpočátku nebylo například na naftu. Přišel řidič a chtěl peníze. Říkám mu: já nemám. Tak řidič musel sáhnout do kredence doma a za to koupil naftu.

Kamionová doprava vás nelákala?
Té se věnuje v podstatě souběžně se mnou můj syn až dodnes. Náklaďák měl také už za komunistů, takže přirozený vývoj.

V jakých prostorách jste začínali?
Kancelář byla doma,sídlo firmy v Zenze, kde na dvoře stály autobusy. Až později byly kanceláře na Rudoleckého ulici, kde jsme dodnes.

Který rok byl pro vás zlomový?
To bylo v roce 2003, kdy konkurence nechtěla jezdit dopravní obslužnost v regionu. Vyhráli jsme výběrové řízení, časem nabídli víc linek. Museli jsme nakoupit další autobusy. Ty jsme ale nikdy nekupovali celé na úvěr. Nový autobus si na sebe nikdy nevydělal. Vždycky mu musel pomoci starý. Dnes jich máme čtyřiaosmdesát. Používáme většinou Karosy, autobusy společnosti Sorca a zahraniční zájezdové vozy Bova, Mercedes a Renault. Nový autobus má cenu čtyři až pět milionů korun.

Kolik dotovaných linek obsluhujete?
Jsou to přibližně dvě třetiny ze všech linek, které jezdíme. Přirozeně jsou pro nás lepší, než nedotované. Zatím si totiž nemůžeme dovolit třeba to, co společnosti Student agency, abychom si platili drahé hostesky v autobuse. I když právě tohle jsem vždycky chtěl. Byl totiž velký boj o zákazníky. Ale na zájezdech jsme samozřejmě kávu zdarma svým pasažérům vždycky nabízeli.

Dopadla na vás nějak hospodářská krize?
To ani ne. Lidi budou potřebovat autobusovou přepravu stále. Horší je, že se včas nenastavila základní a důležitá pravidla. Tedy nejnižší cena, pod kterou se nesmí jít. Nahoru ať si každý jezdí, za co chce, když mu to lidé dají. Jenže jsou dopravci, kteří jsou i pod za dumpingovou cenu. Ale to není řešení, to přece nejde.

Jaké jsou vaše vazby s Břežanskou dopravní společností?
Jsem jednatelem Znojemské dopravní společnosti Psota s.r.o. S Břežanskou společností jednoduše spolupracujeme.

Kolik lidí zaměstnáváte a jaký je roční obrat společnosti Psota?
Pracuje u nás sto osm lidí a obrat činí desítky milionů korun.

Od loňska obsluhujete linky městské hromadné dopravy…
Usilovali jsme o ni už třikrát. Chvíli jsme ji i jezdili. Zastupitelé tomu ale nevěnovali pozornost, přestože jsme byli na jízdence levnější. Vloni jsme splnili veškeré požadavky města. Máme profesionální řidiče, i když jsme se s některými, kteří k nám přišli odjinud, museli rozloučit. Věřím, že jsou s námi lidé spokojeni. Řidiče máme proškolené. Musí to být nejen výborní profesionálové, ale také psychologové. Musejí umět s lidmi jednat.

Jak vidíte budoucnost společnosti?
Když se nestane velký průšvih, tak dobře. Jenže člověk nesmí nad neštěstím, které se může stát, vůbec přemýšlet. Přestože jsem stále k vidění za volantem, jsem už vlastně důchodce. Všechno jsem předal a teď se jen bavím a jsem připravený poradit.

Přemýšlel jste o tom, že byste s řízením autobusu skončil?
Ne. Každý měsíc chodím na lékařské prohlídky. To ale není povinnost, to dělám z vlastní vůle. Povinnost je jednou ročně. Teprve až mi doktor Tržil řekne: už jezdit nebudeš, pak skončím. Anebo až mi kolegové řeknou: už za nic nestojíš. Pak bych asi skončil.

Vážení čtenáři, seriál Podnikání na Znojemsku najdete také v tištěné podobě každou sobotu ve Znojemském deníku Rovnost.

Autor: Dalibor Krutiš

1.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Libor Šulák.

Jsme ohromení, chválí obránce Šuláka v Detroitu

Ilustrační foto
14

Ptačí chřipka: lidé dostávají peníze za utracené slepice

Rock Heart rozduní Krumlov. Festival s neckyádou oživí nábřeží Svitavy

Jižní Morava /TIPY NA VÍKEND/ – Živá Svitava. Tak zní téma třetího ročníku festivalu Překročme řeku na nábřeží Svitavy. V sobotu od desíti hodin dopoledne mohou nejen Brňané zavítat na čtrnáct míst podél řeky, kde se mohou zapojit do různorodých programů.

Znojmo se pokusí o první výhru. Růska štvala rýže

Znojmo – Matný výkon svých spoluhráčů sledoval minulý víkend v dusnu až z dalekého Japonska, ale nyní už je opět připravený jim pomáhat. Znojemský útočník Antonín Růsek se v týdnu opět připojil k týmu a vyhlíží čtvrté kolo Fotbalové národní ligy. V něm se v pátek na domácím hřišti Jihomoravané pokusí od půl osmé večer o první vítězství v sezoně proti Frýdku-Místku.

Senior taxi míří do Hodonína. Od začátku září

Jižní Morava - Od prvního září si hodonínští důchodci vyřídí své záležitosti ve městě pohodlněji. Vedení radnice zavede službu Senior taxi, která spočívá v dopravě obyvatel města starších pětašedesáti let nebo držitelů průkazu ZTP na předem určená místa.

První burčák už je v prodeji. Někteří prodejci plánují zdražení

Jižní Morava - U Valtic, u kempu Apollo mezi Lednicí a Břeclaví a u novomlýnských nádrží na silnici I/52. Na třech místech na Břeclavsku už prodává vinař Miloslav Machuča z Valtic burčák. Jako jeden z prvních na jihu Moravy. „Se sklizní jsem letos maximálně spokojený. Oproti minulému roku je hroznů víc. Máme vinohrady u Úval. Tam mrazy zasáhly vinice jen minimálně,“ řekl Machuča.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení