„Žít ve městě pro mě bylo čím dál nepříjemnější. Táhlo mě to na vesnici. Od rodičů jsem tehdy získal rozpadající se statek v Novém Přerově, a protože manželka pracovala v brněnské ekoporadně, začali jsme se ohlížet po něčem v tomto oboru. Navíc jsme brigádnicky pásli ovce v Praze, v Divoké Šárce a Prokopském údolí, takže volba nakonec padla na ovce,“ vzpomíná dnes na své rozhodnutí Kosmák.

Ovce do vesnic

V roce 2001 začínal s několika málo ovcemi, na jejichž nákup si půjčil od příbuzných. „Spásání trávy ovcemi jsme nabídli obcím a různým institucím. A protože jsme na jihu Moravy byli asi jediní, poptávka po této službě se našla. Začínali jsme s pár ovečkami a starou stodvacítkou. V roce 2002 začaly naše ovce spásat trávu v obcích na Břeclavsku a od roku 2003 je máme i v Národním parku Podyjí. V tuto chvíli je na Kraví hoře asi dvousethlavé stádo, z toho je padesát matek. Spásají tam trávu a plevele na tamním vřesovišti,“ říká zemědělec.

Kosmákovy pastviny doplnila vloni další lokalita – starý sad u Hrušovan nad Jevišovkou. „Byl zarostlý, nikdo se o něj pořádně nestaral. My ho teď využíváme především jako pastvinu. To horní patro je ale takový bonus. Protože tam jsou třešně, švestky, meruňky, jabloně, mandloně a další stromy, budeme z nich vyrábět marmelády a nabízet je jako produkt naší ekofarmy. Doplníme tak nabídku agroturistického Jáňova dvora v Novém Přerově. Už nyní tu hostům děláme speciality z jehněčího masa, a protože chováme i kozy, tak nabídneme i kozí sýry k degustacím vín v našem sklípku. To je zase manželčina specialita. Nabízí totiž program Za vínem na koni. S návštěvníky objedou na koních vinice a staví se i ve sklepě. Tam k vínu dostanou právě náš kozí sýr. Vždyť se říká, že víno a sýr bratři jsou,“ usmívá se Kosmák.

A zatímco manželka se stará hlavně o ubytování hostů v Jáňově dvoře a vyjížďky na koních, jejího manžela zaměstnávají především ovce a zbytek ekofarmy. „Naše základní stádo dnes tvoří dvě stě zvířat, k tomu připočtěte okolo tří set jehňat. Jde o čistokrevné romanovské plemeno. V současné době dokonce připravujeme export našich chovných ovcí zpět do ruského Povolží. Tam už totiž mají s genetikou tohoto plemene problém,“ říká mladý sedlák.

Maso a vlna

Kromě spásání trávy pro obce či národní park ale ovce produkují i maso a vlnu. „Maso nabízíme na našem statku hostům, s vlnou je problém. Tu nikdo nechce a já bych ji jako biologický odpad musel likvidovat. Kilogram za deset korun. A teď už mám náklaďák vlny, jejíž ekologická likvidace by mě stála deset tisíc korun. Proč ale chovat ovce, když bych nevyužil jejich vlnu? Proto jsem letos koupil dva tkalcovské stavy a začínáme s výrobou vlněných koberců. Uvidíme, snad si najdou své kupce. I když budou jistě dražší než podobné, které nabízí IKEA,“ doufá Kosmák.

Začátky podnikání v ekologickém zemědělství nebyly jednoduché a i nyní musí farmáři pomoci státní dotace. „Bez těch by to vůbec nešlo. První rok jsem hospodařil s obratem v řádu desítek tisíc korun, poslední roky zhruba se třemi miliony. Osmdesát až pětaosmdesát procent této sumy ale tvoří přímé náklady. Na farmě pracuji já s manželkou a zaměstnáváme ještě další dva lidi,“ vypočítává.

Zmiňuje i další rozdíl oproti někdejším vesnickým hospodářům. „Ti měli polnosti v okolí statku či obce. My máme pastviny u Znojma a Hrušovan, v okolí Nového Přerova neobhospodařujeme naopak nic. Sedláci měli dříve problémy s mobilitou, to už dnes neplatí. Na druhou stranu: až polovinu času mi dnes zabere úřadování a běhání kvůli dotacím. To sedláci dřív taky nemuseli řešit,“ tvrdí.

Smysluplná práce

Přesto je rád, že se pro odchod z Brna rozhodl. „Sice jsme si to s manželkou z počátku představovali jednodušší, na druhou stranu děláme smysluplnou práci, která nás baví,“ uzavírá Petr Kosmák.

Další díly seriálu Podnikání na Znojemsku najdete ZDE