Starostujete nepřetržitě přes dvacet let. Jak jste se tenkrát do funkce dostal? Co vás k tomu vedlo?
Od roku 1987 jsem v invalidním důchodu. Dění u nás mi nebylo nikdy lhostejné a po revoluci se  o místa v čele obce ucházeli lidé kriminálního typu. Proto jsme se s pár lidmi, co chtěli jako já pro naši obec něco udělat, rozhodli, že to tak nemůžeme nechat. Kandidovali jsme a nakonec vyhráli. Tehdy Hnanice patřily ještě ke střediskové obci Šatov. V roce 1991, po mém nástupu do funkce, jsme se ihned od Šatova odtrhli a začali jsme pracovat na zlepšení života ve vsi.

Zkuste přiblížit, co všechno se vám za ty dvě desítky let podařilo v Hnanicích zbudovat či vylepšit?
To je otázka  na poměrně dlouhou odpověď, protože tady původně nebylo vůbec nic. V první řadě jsme tenkrát na začátku práce chtěli dokončit vodovod, což se nám  podařilo. Díky tomu, že se otevřely hranice, bylo nutno opravit silnici směrem na Retz. Této možnosti jsme využili a podařilo se nám na průtahu a kolem kostela schovat nadzemní vedení pod zem a položit splaškovou a dešťovou kanalizaci. Další důležitá událost se stala v roce 1994, kdy jsme uvedli do zkušebního provozu čističku odpadních vod. V neposlední řadě jsme zbudovali veřejné osvětlení a zavedli plyn. Podařilo se zrekonstruovat  hasičskou zbrojnici i mateřskou školu, máme zázemí pro turisty, nový ovocný sad a obnovili jsme alej okrasných stromů. Díky naší krásné zeleni a květinám jsme také získali několik ocenění v soutěži Vesnice roku, které se pravidelně účastníme.

Říkáte o sobě, že jste veliký patriot a nikam byste odsud nešel. Hnanice jste ale na nějaký čas opustil.
Ano, na osm let. Studoval jsem v Ostravě Střední průmyslovou školu horní. Poté jsem zde chvíli dělal havíře a důlního technika. Následně jsem odjel na vojnu do Prahy. Tam jsem žil hudbou a skupinou, kterou jsme založili. Po vojně jsem se ale s nadšením a radostí vracel zpátky domů do Hnanic.

Jak na vojně taková kapela vzniká?
Na studiích v Ostravě jsem byl od svých šestnácti let také členem kapely. Do Prahy na vojnu se z ní  dostali  čtyři členové, takže  jsme v podstatě kapelu obnovili. Jmenovali jsme se  Melodic.

Po vojně vás čekala Ostrava?
Vrátil jsem se tam na tři měsíce. V prosinci 1970 jsem nastoupil do Sboru národní bezpečnosti, kde jsem vydržel sedmnáct let. Následně jsem onemocněl a od té doby jsem v invalidním důchodu.

S hudbou jste ale neskončil…
V sousedním Šatově jsem po návratu několik let působil v dechovém a tanečním orchestru, kde jsem hrál na křídlovku.
Jste také předsedou Dobrovolného svazku znojemských vinařských obcí Daníž. Jak dlouho jste v této funkci?
Svazek jsme založili v roce 1999, kdy nás bylo šest vesnic. O dva roky později jsme se rozšířili o třiatřicet obcí. Nyní je nás pětatřicet ve znojemském vinařském regionu.

Co byste do budoucna chtěl ještě zlepšit? Na čem pracujete?
Určitě dokončení technické infrastruktury. Také se nám podařilo získat novou kronikářku, takže se pracuje na kronice.

Jak celé ty roky starostování s vámi prožívá rodina a okolí?
Bez manželky, bez dětí, bez lidí a blízkých, kteří mne podporovali, si ta dlouhá léta nedokáži představit. Velikou podporu mám také v zastupitelích.

Plánujete ve svém starostenském maratonu pokračovat?
To zatím zvažuji. Uvidím, jak na tom budu se zdravím. Pokud se mi zdraví zlepší a bude přímá volba starosty, tak bych to určitě zkusil. Je to opravdu podmíněno mým zdravím.

Jaké máte další koníčky?
Určitě četbu a vaření. Relax je pro mne počítač.

Máte nějaký vzor, kdo je vám sympatický, nebo kterému byste se chtěl podobat?
Jako člověk i jako muzikant mi byl blízký určitě Jaromír Plichta, kapelník Šatovanky. A z politiků se mi líbil Miloš Zeman. Byl to člověk, který si dokázal udělat i srandu a takový typ  mi v politice schází.

Máte nějaký tajný sen?
Kdybych se dočetl, že  vynalezli tkáň, která se již testuje, na obnovení nervových buněk. Tohle je můj  sen, který by mi pomohl znovu chodit.

Jiří Musil

Věk: 64 let
Stranická příslušnost: nestraník
Rodinný stav: ženatý
Děti: syn a dvě dcery
Narozen: Hnanice
Vzdělání: středoškolské
Předchozí povolání: státní zaměstnanec