Jsou to jediní savci, kteří umí létat. Orientují se pomocí ultrazvukových vln a ve vzdušném prostoru noční přírody nemají téměř žádného konkurenta. Navíc si opravdu oblíbili Podyjí. Z třiceti středoevropských druhů jich tu žije dvaadvacet. Podyjí tak patří k druhově nejbohatším oblastem Česka.

Mnohé druhy netopýrů obsazují v létě lidské stavby. V období od května do srpna zde vytvářejí takzvané letní kolonie, které jsou většinou složeny ze samic a jejich mláďat. Umístění úkrytu kolonie se druh od druhu liší.

Nápadné jsou kolonie netopýrů volně visících v půdních prostorách staveb. Mnohé druhy obsazují i různé štěrbiny na povrchu domů. Vazba místní populace na úkryt může být velmi dlouhodobá. Třeba i desítky let se netopýři vracejí k výchově potomstva na stejné místo. Ztráta takového tradičního sídla znamená pro celou lokální populaci problém a někdy dokonce přímo riziko zániku.

Větší letní kolonie přímo v Národním parku Podyjí a jeho okolí vytváří například netopýr brvitý. Ten si oblíbil půdu školy ve Vranově nad Dyjí. Kolonie vrápence malého zase v létě sídlí například na půdách fary v Popicích či Fládnické chaty nedaleko Hnanic.

I několik set jedinců sdružují kolonie netopýrů velkých. Nejblíže sídlí ve Znojmě a Jevišovicích. Zoologové úkryty kolonií každý rok pravidelně kontrolují. Mají tak možnost v celostátním i celoevropském souhrnu sledovat změny početnosti ohrožených druhů netopýrů.

Mateřské kolonie mohou mít i více úkrytů, které střídají. Ke změně je může přimět vyrušení, změna počasí i jiné faktory. Dobrá znalost celé sítě těchto náhradních míst je důležitá.

Jednou z lokalit, kde v posledních letech tradiční úkryt netopýři nejspíš změnili, je půda zámku ve Vranově nad Dyjí. Tam odborníci sledovali kolonii vrápenců malých s přestávkami už od poloviny minulého století. Naposledy ji viděli v létě 2009, kdy zde napočítali šestačtyřicet vrápenců.

V posledních dvou letech je však úkryt prázdný. Není pravděpodobné, že by takto velká kolonie náhle zanikla. Proto předpokládáme, že využívá jiný úkryt. Nejspíše přímo ve Vranově.
Úkryty vrápenců jsou poměrně nápadné. Zvířata visí vždy volně, nezalézají do štěrbin a mají velmi typický vzhled. Kolonie je většinou rozptýlena v nejteplejších částech půdy.

Jiné úkryty jsou v létě výjimečné. K odhalení úkrytu by tedy mohla přispět i informace od veřejnosti. Pro případné všímavé čtenáře je připravena i drobná odměna!

Na přelomu léta a podzimu netopýři zvyšují své sociální aktivity. Vyhledávají místa s význačnou polohou v krajině, poskytující dobrý úkryt v podobě podzemních prostor a zároveň obklopená vhodnými lovišti. Netopýři se sem slétají z blízkého i vzdáleného okolí, kromě lovu potravy zde zdánlivě chaoticky proletují, komunikují a zřejmě navazují sociální vztahy v rámci populací obývajících rozsáhlé okolní území.

U některých druhů zde může docházet i k páření, pro jiné jsou tato místa třeba „občerstvovací stanicí“ na podzimní cestě do vzdálenějších zimních úkrytů. Protože se zde netopýrů objeví mnoho v krátké době a velice aktivně zde proletují, označuje se tento jev ve vědecké mluvě „swarming“, což můžeme z angličtiny přeložit jako „rojení“.

Velice přitažlivé jsou pro „rojící se“ netopýry i hradní zříceniny na ostrožnách nad údolím Dyje. Podobně jako lidské návštěvníky vábí množství netopýrů i Nový Hrádek u Lukova. Právě tady se letos uskuteční v Podyjí již tradiční Evropská noc pro netopýry.

Bude to už 13. ročník nočních výprav za těmito podivuhodnými zvířaty a proběhne v sobotu třetího září. Začátek výkladu bude o půl osmé, o půl deváté a o půl desáté večer.

Antonín Reiter
autor je zoologem Jihomoravského muzea ve Znojmě