Ves Přímětice za sto let desetkrát narostla

„Přímětice (německy Brenditz), dle osobního jména Příměta. Samostatná obec hodinu cesty od Znojma severozápadním směrem na úrodné rovince, která jsouc nemálo bohatá kaolínem, má veliký význam pro hrnčířství umělecké i řemeslné, jakož kvete do dnes ve Znojmě i v okolí. Roku 1772 bylo 430 obyvatel, roku 1834 ve 103 domech 663 obyvatel, roku 1900 694 obyvatel, katolíků, Čechů.” Tak začíná před sto sedmi lety popis Přímětic ve Vlastivědě moravské její autor F. V. Peřinka.

O století později už Přímětice dávno nejsou samostatnou obcí, hodinu pěšky do nich z města chodí málokdo, zato lidí v nich žije přes čtyři tisíce.

Přímětice jsou dnes, se závody na výrobu netkaných textilií, sklářských strojů či železných konstrukcí, na jedné straně možná nejprůmyslovější příměstskou částí Znojma. Na druhé straně si zejména ve své staré části zachovaly ráz živé vesnice. Příměstskou částí jsou přitom od srpna roku 1976.

Křížový sklep

Jedinou přímětickou pamětihodností, alespoň jak opět píše Peřinka, je Křížový sklep na náměstí uprostřed staré vsi. Ve své době prý vínem zásoboval celou českou provincii jezuitského řádu. „Znojemští jezuité sklep postavili mezi lety 1740 a 1756. Vinice měli v Bohuticích, sklep byl desátkový, ale sloužil také výrobě vína. Na tuto dlouhou vinařskou tradici dodnes navazujeme, je to totiž náš největší produkční sklep. Ročně v něm zpracuje kolem dvou milionů kilogramu hroznů, “ sdělil ředitel šatovského Znovínu Pavel Vajčner.

Před téměř dvaceti lety míval sklep důležité místo také v turistickém programu. „Dnes už máme lepší prostory v Louckém klášteře a těžiště našeho programu jsme přesunuli tam. Přesto každoročně pořádáme den otevřených dveří, navštěvují jej hosté našich pravidelných Putování po sklepích i objednané skupiny,“ dodal ředitel.

S Loukou je ostatně spojen i patrně nejvěhlasnější člověk, který s Příměticemi spojil část svého života. V osmnáctém století zdejší faru spravoval premonstrát a vynálezce Prokop Diviš. Svůj hromosvod zkoušel právě v Příměticích, kde ho poprvé postavil 15. června 1754. „Na ponoukání závistivých odpůrců Divišových přišli na podzim 1759 k němu venkované z okolí žádajíce, aby farář odstranil stroj, že prý jest příčinou sucha. A když jim nevyhověl, strhli dne 10. března 1760 násilně stroj řetězy a bouře za následující noci strhla kříž. V létě potom, kdy bouřky na polích a vinicích způsobily mnoho škod, prosili ho opět, ale Diviš jim na radu opata Herm. Mayera nevyhověl,“ vypráví známou historiku o vynálezcových potížích na vsi Peřinka.

Replika hromosvodu a památník vynálezce dnes stojí na přímětickém náměstí poblíž kostela sv. Markéty.

Ves dvou tváří

Současné Přímětice jsou poněkud dvojtvářné. Vedle sebe totiž stojí stará ves a největší znojemské sídliště. „Staré Přímětice stále žijí svým vlastním vesnickým životem. Udržely se tu tradice jako je velikonoční hrkání či tradiční posvícení. Svým životem a svými problémy, které jsou mnohem víc městské povahy, žije také sídliště. To je výrazně víc spojeno s městem Znojmem,“ uvažuje nad dvojími Příměticemi předseda příslušných komisí městské rady Jiří Ludvík.

Za hrdou přímětickou rodačku se označuje majitelka restaurace U Polehňů. „V Příměticích jsem se narodila, bydlím tady a ráda se sem vracím. V restauraci pracovali moji rodiče už dávno za časů Jednoty, v prosinci dvaadevadesátého ji pak koupili,“ říká Oldřiška Hrušková, rozená Polehňová.

Nejstarší restaurace v obci jí ale radost nedělá. „Poslední tři roky už ji dotuji a pokud se situace nezlepší, budu ji muset nejspíš prodat. Nestěžuji si. Jen mám někdy dojem, že někteří lidé chtějí služby jako ve městě za venkovské ceny,“ poukazuje na další výraz dvojí tváře Přímětic Hrušková.

Před deseti lety Přímětice krátce žily nakonec neúspěšnou iniciativou za osamostatnění. Podle předsedy Ludvíka je to již minulost. „Přímětice svou autonomii prožívají hlavně na bázi zmíněných tradic a neformálního sdružování . Pokud se město bude o své příměstské části, včetně Přímětic dobře starat, nebude k snahám o odtržení ani důvod,“ dodává Ludvík.

Připouští přitom, že město má vůči připojeným vsím své dluhy. „Pracujeme na tom, abychom to v nejbližších letech napravili nejen v Příměticích. Osobně považuji nápravu chybějící infrastruktury v příměstských částech za prioritu celé městské rady,“ dodal Ludvík, městský radní.