Budím se šokem. I když jsem s tím počítal, a den před nástupem na celodenní směnu šel spát ještě před desátou hodinou večerní, když bleskově vypínám budík, vyjeveně zírám na displej. Tři hodiny ráno! Bože! V mátohách provádím ranní, tedy noční hygienu, a co chvíli pokukuji po hodinách. Nesmím zmeškat dohodnutý čas odchodu z domu. S vlakvedoucím Vladimírem Johnem jsem domluven, že s ním projdu i noční Znojmo až na nádraží. Tak, jak to železničář dělá už desítky let.

CELÝ DÍL SERIÁLU SI PŘEČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST.