VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zpěvák Marek: Hrát v mladé kapele je hodně nevděčná úloha

Znojmo /ZNÁTE JE Z PÓDIÍ/ – Zpěvák již neexistující kapely Kočka v Septiku Jiří Marek prošel řadou hudebních uskupení, aby zjistil, že nejlépe se mu koncertuje sólově. Sám si zodpovídá za chyby.

4.4.2013
SDÍLEJ:

Autor řady působivých textů má zřejmě poetickou duši. Ve hře na kytaru je Jiří Marek samouk, miluje Jarka Nohavicu, ale i Tata Bojs. Foto: DENÍK/Tomáš Hambálek

Student literatury Jiří Marek působí na znojemské hudební scéně již několik let. Hrál v dnes již neexistujících kapelách Kočka v Septiku, Perihelium a R.I.P. V současné době zkouší s kapelou Taite a chystá se vydat první sólovou desku jménem Uvidíme. Nejen o ní je rozhovor s jednadvacetiletým zpěvákem, textařem a kytaristou, známým především díky svému hlasu a poetickým textům.

Kdy jste s hudbou začal?

V deváté třídě, asi v patnácti letech jsem začal hrát na kytaru. Poslouchat muziku mě vždycky bavilo a chtěl jsem se zkusit naučit hrát sám. Ze začátku ani nešlo o písně, dost práce mi dalo vůbec zmáčknout na strunách akord. Do lidušky jsem se učit nešel, protože se mi zdá, že tam zabíjejí požitek z hudby. Jejich výuka je neustálý dril. Žáci věnují spoustu času trénování skladeb, které se jim vůbec nemusí líbit. Znám několik lidí, ve kterých podobný přístup vypěstoval k hraní odpor. Sám jsem se třeba naučil hrát se spoustou chyb, ale vždycky mě to bavilo.

Odkdy skládáte vlastní písně?

Když jsem se v hraní zlepšil, sedl jsem si a hrál, co se mi líbilo. Takhle vznikla první píseň. Bylo to asi půl roku poté, co jsem se pokusil prvně hrát. Moje první skladba se jmenovala Pak nehledaj a v pozměněné verzi jsme ji dokonce o pár let později nahráli s Kočkou v Septiku.

Autor řady působivých textů má zřejmě poetickou duši. Ve hře na kytaru je Jiří Marek samouk, miluje Jarka Nohavicu, ale i Tata Bojs. Kolik jste složil písniček?

Pravděpodobně kolem osmdesáti možná i sta, ale všechny si je nepamatuji. Zahrál bych maximálně polovinu.

Vaše texty mají osobitou poetiku, kde berete inspiraci?

Člověk, který chce psát trošku osobité texty, musí hlavně koukat kolem sebe a chtít něco říct. Kdybych životem pouze proplouval, snažil se jen sám uspokojovat a nedíval se kolem, nikdy bych neměl co sdělit. Taky hodně čtu poezii i prózu a poslouchám hudbu.

Co rád čtete a posloucháte?

Mám rád Jáchyma Topola, Hrabala, Halase a prokleté básníky. U hudby jsem prošel dlouhou cestou od Jaromíra Nohavici a Karla Kryla, přes hip hop až k Vypsané Fixe a Tata Bojs. Ze zahraničních hudebníků mám rád Johna Lennona, Boba Dylana, The Doors, Arctic Monkeys, Radiohead, Pearl Jam a Darwin Deez. Občas lidi překvapí, že jsem poslouchal a poslouchám hip hop, ale pro mě jako textaře to bylo velmi důležité. Vždyť celý žánr stojí na textech a lepší slova než Prago Union snad v Česku nikdo psát neumí.

Ve svých kapelách jste zpíval anglicky i česky. Který jazyk je pro vás jako muzikanta příjemnější?

Záleží, na koho mířím. Čeština je pro posluchače bližší, takže se víc hodí pro vyjádření hlubší myšlenky. Angličtina je zase zpěvnější. Pokud bych si zpíval jenom pro sebe, nejlíp své pocity vyjádřím češtinou.

V minulosti jste hrál většinou ve dvou kapelách zároveň, proč být v jedné nestačí?

Všechny kapely, ve kterých jsem hrál, byly jiné, mířily na jiné publikum. Snažil jsem se v nich i odlišně zpívat. Například Perihelium byla hlasitá rocková kapela s anglickými texty a tak špinavým zvukem, až mnohé posluchače odrazoval. Naproti tomu Kočka v Septiku fungovala ve složení akustická kytara, housle, kontrabas a její české texty si fanoušci pamatují dodnes, přestože se rozpadla před dvěma roky. Ale nemyslel jsem tím, že v jedné kapele se musím vyřádit a v druhé vyjádřit. Pokud by si lidé přeložili anglické texty Perihelia, zjistili by, že jsme nezpívali jednoduché texty o sexu nebo opíjení a používali jiná rocková klišé. Chci se pouze vyjádřit mnoha způsoby, jeden by mi nestačil.

Natáčíte nyní sólovou desku, protože jste se ve věčně se rozpadajících kapelách zklamal?

S kapelou někdy rok i déle zkoušíte a první koncert nebývá dobře odehraný. Postupně se zlepšujete, ale je to velká dřina. Když hraju sám, můžu si písničky během koncertu upravovat a za chyby nadávat sám sobě. Nemusím ani zkoušet, stačí mi jednou za týden si na hodinku zahrát. Být sólo je snazší, ale není to důvod, proč nahrávám teď sám. Hlavní příčinou je, že jsem si dostatečně odpočinul od Kočky Autor řady působivých textů má zřejmě poetickou duši. Ve hře na kytaru je Jiří Marek samouk, miluje Jarka Nohavicu, ale i Tata Bojs. v Septiku a v podobném duchu složil další písně. Chci je vydat a předvést na koncertech, poněvadž jsou aktuální a myslím, že se mi povedly. Když se kapela rozpadne, nejprve jsem rád, že skončila. Nechci staré písně rok vůbec slyšet, ale po čase mi začnou chybět. Napíšu třeba písničku, která by do tvorby rozpadlé kapely seděla, nebo se sem tam sejdu s bývalými členy. Řekneme si, jak moc se nám stýská.

Bude vaše nová nahrávka podobná Kočce v Septiku?

Zčásti, Kočka byla hodně depresivní a skoro undergroundová, přičemž nové písně jsou přístupnější většímu počtu lidí, ale hlavně jsou tišší, a to se mi na nich strašně líbí.

Proč se album jmenuje Uvidíme?

Jde o moji oblíbenou frázi, když se chci něčemu vyhnout.

Jakým způsobem deska vzniká?

Nechodím do žádného studia, nahrávám ji s Jirkou Gombárem. Kdybychom měli oba jeden volný týden, stačili bychom ji během něho dokončit. Čtyři dny bychom nahrávali hudbu i zpěv a do konce týdne písně zmixovali. Jenže oba chodíme na vysokou školu v jiných městech, a tak nahráváme pomalu. Obvykle se na pět hodin zavřeme v nějaké místnosti, kde já hraju či zpívám, on zvuk zaznamená a opět pokračujeme, až máme oba čas. Proto není jisté, kdy bude deska hotová. Ovšem první hotovou písničku jménem Niké si lidé budou moci poslechnout tento pátek na mých facebookových stránkách, kde bude později ke stažení celá nahrávka.

Nahráváte si všechny nástroje sám?

Vůbec ne, i když v některých písních je jen kytara a zpěv, nahrávka je pestřejší. V jedné skladbě hraje Jiří Ludvík na housle a jeho žena Jarmila na piano. V jiné hraje na harmoniku Tereza Pokorná a na bicí bubeník Taite Pepa Hájek. Důležitá je také produkce Jirky Gombára, který natáčel i písně Kočky v Septiku, Perihelia i Taite.

Po vydání desky budete vystupovat i sám?

Až bude deska hotová, uspořádám křest a před tím, bych chtěl ještě odehrát jeden koncert ve Znojmě, ale nemám ještě určené datum. Jediný koncert, kde mě mohou lidé vidět, je v tuto chvíli vystoupení kapely Taite sedmnáctého května v Gogu.

Jak na vaše vystupování reaguje okolí? Co na toto snažení říká rodina?

Moje maminka, není to dlouho, byla v Gogu. Vidět ji tam, jak sleduje můj koncert, považuju za svůj největší úspěch. Protože spousta lidí, hlavně těch, kteří v Gogu nikdy nebyli, považují klub za drogové doupě, kam by nikdy nešli. Širší rodině to nějak ani nechci pouštět. Nestydím se, ale přece jen mě znají úplně jinak.

Na jaké další úspěchy jste pyšný?

Že ještě pořád hraju. Hrát v mladé kapele je totiž nevděčná úloha, poněvadž do toho investuju spoustu peněz a času a i když na koncerty ve Znojmě chodí desítky lidí, pokud vyjedete mimo okres, přijde lidí osm. I na některé zkoušky mých kapel chodilo víc posluchačů, a to bere vůli se snažit dál. Navíc občas za hraní kapela ani nedostane zaplaceno, takže jestli si mladí lidé myslí, že si koupí kytaru, naučí se pár akordů a budou velké hvězdy, mýlí se. Je to spíš hora dřiny.

Co byste ještě chtěl dokázat?

Já nikdy nechtěl hrát pro dvacet tisíc lidí, stačí mi pár posluchačů, které svou hudbou ovlivním, do kterých se ta hudba zapíše. Takových dvacet příznivců bych za dvacet tisíc nevyměnil.

Autor řady působivých textů má zřejmě poetickou duši. Ve hře na kytaru je Jiří Marek samouk, miluje Jarka Nohavicu, ale i Tata Bojs. Jak vidíte svoji hudební kariéru za několik let?

Pokud budu bydlet ve Znojmě, bude na moje koncerty místo čtyřiceti lidí chodit třicet dva. Nejsem hezká tvářička, nemám rozsah, kterým bych uchvátil hlasovou exhibicí v talentové soutěži Ewu Farnou a nemám peníze, abych jiným kapelám platil, aby mě vzali na šňůru. Hudbě se nechci věnovat do nekonečna. Až zestárnu a budu vypadat na podiu opravdu hrozně, nechám hraní. Potom budu už jenom psát.

Šel jste kvůli tomu studovat literaturu na vysoké škole?

Ke studiu literatury jsem se dostal náhodou. Chtěl jsem jít na žurnalistiku, jenže jsem se vykašlal na přijímací zkoušky. Říkal jsem si, že to bude snadné, ale nikam mě nepřijali. Na druhé kolo jsem se přihlásil na literaturu v Pardubicích. Přijali mě a já zjistil, že mě to baví, snad mi to i jde.

TOMÁŠ HAMBÁLEK

Autor: Redakce

4.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Kvůli salmonele vybijí v Pohořelicích 65000 slepic. Vejce stahují z prodeje

Smrtelná nehoda uzavřela ve středu odpoledne silnici mezi Archlebovem a Strážovicemi. Na místě tam zemřel třiadvacetiletý motorkář.
3

Mladý motorkář zahynul při rizikovém předjíždění, je už osmnáctou obětí

Test Deníku Rovnost o důvěřivosti důchodců: Nesete přeplatek? Jdu otevřít

Břeclav /TEST/ - Deník Rovnost testoval důvěřivost důchodců. Redaktor a nejprve ukrytý strážník zkoušeli, jak starší lidé dokážou odolat lákavé nabídce podvodníka.

Rekordní trénink kaskadérů v Brně: hoření holé kůže i pády z dvaceti metrů

Brno /VIDEO/ - Dva nové české rekordy padly o víkendu v Brně. O jejich překonání se postarali filmoví kaskadéři, kteří ve městě trénovali hoření na holé kůži a pády z výšky.

Zraněného policistu, který se vyboural s hybridním BMW, propustili z nemocnice

Brno - Do domácí péče již lékaři propustili policistu, který utrpěl vážná zranění při nehodě luxusního policejního auta. Jako spolujezdce přitom vezl zástupce šéfa hradního protokolu Vladimíra Kruliše. Pro Deník Rovnost to ve středu potvrdil mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Sportovní auto sjelo s osádkou do příkopu letos v květnu v brněnských Chrlicích.

Pálavské vinobraní oslaví už 70 let. Zastavila jej pouze okupace v roce 1968

Mikulov – Výstava ovoce a zeleniny, změny názvu i pokus o politickou akci. Pálavské vinobraní má za sebou dlouhou historii. Od prvního ročníku letos uplyne sedmdesát let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení