Nejčastěji odborníci zmiňují u dětí vady řeči, kterých oproti minulosti přibývá. „Poslední dobou si nárůstu všímám. Většina z dětí, se kterými ve svých skupinách pracuji, je právě z prvních tříd,“ upřesnila brněnská učitelka prvňáků a zároveň logopedka Dana Čermáková.

Dětí s logopedickou vadou nebo poruchou pozornosti je více i podle ředitele základní školy v Kotlářské ulici Libora Zřídkaveselého. „Z mé zkušenosti je jich asi polovina,“ řekl.

Schopnosti dětí ověřují už u zápisu do prvních tříd. Že by dítě mělo s nástupem rok počkat, ale mohou pouze navrhnout. „K odkladu nikdo nemůže rodiče nutit, konečné rozhodnutí je na nich. Spádová škola musí dítě přijmout,“ informovala brněnská dětská psycholožka Lucie Kotková.

Znát u zápisu děti musí jen základní věci. „Stačí, když umí počítat do deseti a zvládnou trochu rozpozná-vat barvy. Měly by vědět, jak se jmenují a kde bydlí. Důležité také je, jestli se bez ro-dičů nebojí,“ sdělila ředitelka Jana Hlaváčková ze základní školy ve Staňkově ulici.

Dceru už nyní chystá na nástup do školy třeba Iva Hodíková. „Malá bude mít čtyři roky, už teď jsme ji ale začali opravovat ve výslovnosti. Učíme ji počítat a základy angličtiny. Zatím žádný problém nemá,“ řekla.

Nejčastější problémy dětí⋅ Podle odborníků má zhruba polovina dětí lehčí nebo těžší vadu řeči.
⋅ Podobný počet žáků trápí potíže se psaním nebo kreslením.
⋅ Část školáků trpí poruchou pozornosti.
⋅ Problém mají i s odpoutáním se od mobilů.
⋅ Psychologové popisují neschopnost samostatně pracovat.
⋅ Časté jsou potíže s pohybem a motorikou.
⋅ Problematické je, když je dítě příliš vázané na rodiče, často se také špatně přizpůsobuje v kolektivu.

Nejlépe podle mnohých děti na školu připraví školky. „Když jsou žáci před první třídou doma, je to poznat nemají základní návyky. Ve školce se naučí pracovat v kolektivu,“ myslí si Hlaváčková.

Předškolákům nabízí program vytvořený pedago-gicko-psychologickou poradnou třeba v mateřské škole v Bayerově ulici. „Snažíme se rozvíjet rozumovou složku, stejně jako spolupráci s rodiči, abychom přechod usnadnili,“ uvedla ředitelka Markéta Brázdová.

Pomoci se snazším přestupem do lavic má i novela zákona, podle které je od letoška poslední předškolní rok povinný. Místo mají školky brzy zajistit už i pro dvouleté. Ne všichni s tím ale souhlasí. „Do školek tak malé děti nepatří, potřebují péči rodičů,“ míní ředitelka Hlaváčková.

Na problémech s řečí a komunikací se podle pedagogů podílí také čas strávený s mobilem v rukou. „Technologie děti ovlivňují. Na dětech je poznat, jestli hodně čtou a mluví, nebo ne,“ uvedl Zřídkaveselý.

Část viny má také nezájem rodičů. Kvůli práci nemají dost času. „Mají spíše tendenci posadit děti k televizi. Ty pak mají málo pohybu a potíže s motorikou,“ upozornila ředitelka školky Dráček Leona Bikárová.

Velký problém mají s přechodem do prvních tříd zejména děti cizinců, kteří žijí v Brně. „Malé děti jsou velmi tvárné, a pokud mají péči, česky se naučí velmi rychle. Problém ale je, že se jim na základních školách nemá kdo věnovat,“ míní Bikárová.

Za vady řeči mohou dabované pohádky

Žáci prvních tříd už za necelých čtrnáct dní zaplní školní lavice. Podle odborníků má ale každý druhý prvňák vadu řeči. S nápravou špatné výslovnosti a dalšími problémy pomáhají dětem logopedové.

Dětí s obtížemi ve vývoji řeči oproti minulosti přibylo. „Obecně můžeme říct, že nejčastějším problémem je nesprávná výslovnost několika hlásek. Přibývá ale i dětí s opožděným vývojem řeči a chudou slovní zásobou,“ řekla brněnská logopedka Michaela Doušková.

Příčinu problémů vidí mimo jiné v tom, že děti tráví více času u počítače nebo televize a méně venku s kamarády. „Rodiče věnují méně času povídání a čtení pohádek. Špatný příklad dávají dětem třeba kreslené postavičky, které vůbec neartikulují, nebo dabované postavy,“ dodala Doušková.

Při odstraňování vad řeči je důležité, aby logoped, rodič i dítě spolupracovali. „Mnoho rodičů si myslí, že když dítě chodí k logopedovi, už nemusí nic dělat. To je omyl. Dítě musí trénovat denně. Stačí pár minut,“ řekla logopedka Dana Čermáková ze základní školy v Kotlářské ulici.

Cvičení, která pomohou, nejsou složitá. „Děti trénují pohyby jazyku. Dávají ho na stranu nebo přejíždějí zuby. Co nejvíce tím rozhýbou a uvolní mluvidla. Pak trénují problematické hlásky,“ popsala Čermáková.

Vytíženost logopedů v kraji vzrostla. Někteří hlásí plné kapacity. „Dětí přibývá a čekací doba se prodlužuje. Pokud ale rodič chce, dostat se k logopedovi dá,“ zhodnotila Čermáková.

DĚTSKÁ PSYCHOLOŽKA LUCIE KOTKOVÁ O BUDOUCÍCH ŠKOLÁCÍCH ŘÍKÁ:

Děti nepotřebují řadu kroužků

Mají potíže při práci nebo se těžko přizpůsobují novému prostředí. To jsou podle brněnské dětské psycholožky Lucie Kotkové některé z problémů, kterými si čerství školáci procházejí. „Školní systém na děti klade vysoké nároky. Žáci jsou ale zvídaví a mají přirozenou schopnost učit se,“ říká.

S jakými problémy se na vás rodiče nejvíce obracejí?
Často v situacích, kdy má dítě potíže s udržením pozornosti a nebaví ho plnit úkoly. Jindy je společensky nepřipravené, stydí se před cizími a v novém prostředí se obtížně přizpůsobuje.

Které problémy jsou nejčastější?
Setkávám se hlavně se špatnou schopností práce, vadami řeči a s problémy se psaním a kreslením. Často nejde o nezralost. Spíše o to, že děti nejsou připravené na školní systém, který na ně klade příliš vysoké nároky.

Je podle vás dobře, že se snižuje věk pro povinnou předškolní docházku?
Nikoliv. Chápu rozhořčení rodičů. Třídy jsou bohužel často věkově promíchané a učitelky nemají čas dostatečně se dětem věnovat.

Jak nejlépe připravit předškoláka do první třídy?
Je třeba trávit s dítětem čas, povídat si, tvořit, ale někdy ho i nechat bavit se samostatně. Rodiče se myslí, že je třeba pro rozvoj zajistit řadu kroužků. Často ho tím ale přetěžují.

Oranžová je pro dceru pomerančová, růžová holčičí, říká Brňanka

Pětiletá dcera Petry Šimíkové z Brna se má příští rok poprvé připojit ke spolužákům ve školních lavicích. Kvůli opožděnému vývoji řeči, kterým trpí, ale její rodiče zvažují, že nástup do školy odloží. „Už když byla malá, měla Sára velmi malou slovní zásobu a vývoj byl pomalejší. Kamarádka mi proto doporučila navštívit logopeda, který zjistil, že její vývoj řeči je opožděný,“ popisuje Šimíková.

Ve třech letech dívka začala chodit do logopedického stacionáře. „V té době vůbec nepoužívala slovesa, místo toho hlavně citoslovce. Od té doby ale ušla dlouhou cestu. Malá už tvoří věty, a i když je jí hůře rozumět, stále se zlepšuje. Každý den jí i s manželem čteme pohádky,“ svěřuje se Brňanka.

Kvůli vadě řeči dívka zaměňuje slova za jednodušší nebo slovo nahradí jen jeho melodií. „Slova, která se dcera učí, potřebuje vždy k něčemu přirovnat. Barvy růžovou a oranžovou, které jsou pro ni příliš abstraktní, třeba zaměňujeme za holčičí a pomerančovou,“ popisuje cvičení s dcerou Šimíková.

Malé Sáře se nyní věnují v logopedické třídě. „Je to skoro stejné jako ve školce. Co se týče připravenosti na školní docházku, školy na děti podle mě v dnešní době kladou příliš velké nároky. U někoho s podobnou vadou je to o to horší, že některé věci nepřicházejí tak samozřejmě jako u zdravého dítěte. Máme proto mnohem víc práce, učíme se básničky, zpíváme a děláme různá cvičení na sluch a motoriku,“ zmiňuje matka.

Přestože zvažují roční odklad, na nástup dcery mezi prvňáky se rodiče chystají už teď. „Z nakupování věcí a přípravy mám docela strach. Když jsem byla malá já, všechno jsme dostali ve škole. Teď dětem musíme naopak všechno nakoupit. Sešity, aktovka, pouzdro nebo barvy se pak prodraží,“ vyjmenovává.

Základní školu hledají už nyní. Není to jednoduché. „I když v dnešní době vzrůstá počet dětí, které mají problémy s řečí, bohužel nepřibývá škol nebo tříd, které by se těmto dětem věnovaly. Ráda bych dceru dostala na takto zaměřenou školu ve Veslařské ulici v Brně. Dát ji do běžné třídy se obávám. Mám strach, že by tam ze strany spolužáků mohla trpět kvůli tomu, že se s nimi nebude moci domluvit a bude trochu jiná,“ přiznává Šimíková.

Malá Sára se do školy těší. „Baví ji také starat se o malého bratra a hrát si s ním. Je i vidět, že jí to pomáhá v řeči. Říká mu pohádky nebo ho učí barvy,“ popisuje její matka.

RŮŽENA MACHÁLKOVÁ
PETR UHLÍŘ