Tady to vezmeme zkratkou po alkoholštráse. Cestu používají hlavně zemědělci a také ti, kteří při noční jízdě nechtějí potkat policisty, upozorňuje Karel Janík cestou k božím mukám v Bavorech na Břeclavsku. Původní německé obyvatele, kteří krajinu obývali až do konce druhé světové války, nepřipomínají jen zažité německé názvy, ale i architektura.

V krajině zůstalo po Němcích mnoho kapliček a božích muk. Karel Janík z Klentnice na Břeclavsku už třicet let německé památky opravuje. Píše o nich i články. Navíc je dlouholetým klentnickým kronikářem. Je mu věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost Výjimeční sousedé.Na jižní Moravě žila německá většina původně v příhraniční oblasti Znojemska, části Břeclavska, hlavně na Mikulovsku a v části Pálavy. „Kapličky a boží muka po odsunu chátraly. Kdo by se po válce zajímal o něco německého? A komunisté památky úmyslně devastovali, aby v lidech potlačili náboženské cítění. Bylo jim jedno, jestli jsou české, nebo německé. V padesátých letech vyjížděli svazáci na noční zátahy, při nichž bourali kříže. Ve dne se pak tvářili, že budou hledat viníka," popisuje tehdejší dobu Janík.

Jeho rodina pochází z Pouzdřan na Břeclavsku, kde žila i česká menšina. Rodiče se potom stěhovali po republice. „Matka se nakonec usadila opět na jižní Moravě. Koupila dům v Dolních Věstonicích. Já si jej v roce 1974 začal stavět v Klentnici," vzpomíná restaurátor.

Pustil se do práce sám. „Po vojně jsem totiž pracoval na montážích v Ostravě a Praze. Dělal jsem i na stavbě pražského metra či Nuselského mostu. V Ostravě jsem narazil na řemeslníky, kteří se vyučili ještě za monarchie. Vyptával jsem se na jejich postupy, které už mladí neznali. Z toho jsem potom těžil. U staveb jsem se seznámil s jedním mistrem z Baťovy školy práce. Tvrdil, že člověk je schopný naučit se za život na mistrovské úrovni čtyři řemesla. Tím mne inspiroval," říká Janík.

Vedle řemesla ho vždy zajímala i historie. Přestože ji nestudoval. „Když jsem se seznámil s nějakým pamětníkem, už se mne nezbavil. Musel mi všechno vyprávět. Do historie mne zasvětil mikulovský kanovník Vojtěch Samec. Byl to velký znalec církevních dějin," vypráví Janík.

Do opravy prvních božích muk v Klentnici se pustil hned po dokončení svého domu. Při jeho stavbě slíbil, že zanedbanou památku zrekonstruuje. „Přemluvil jsem dokonce místní pionýry, aby mi pomohli. Bylo mi líto, že nemají žádné vyžití. Na obec pak přišla stížnost. Že v tak stranicky vzorném místě, jako je Klentnice, opravují pionýři církevní stavby," vzpomíná restaurátor. Komunistům vadilo i to, jak vedl klentnickou kroniku. Chtěli potlačit německou historii. Zajímaly je pouze události po roce 1945. „Přísně objektivní kroniky jsou studené jak psí čumák. Koho zajímá, kolik se v tom a tom roce sklidilo brambor? Já chtěl spíš subjektivně zachytit život na vsi," připomíná kronikář.

I proto ještě před listopadovou revolucí kontaktoval původní německé obyvatele. Mnozí za ním do Klentnice přijeli a dovezli mu mnoho dalších vzpomínkových a historických knih. Přes zimu je pročítal. „Vyzpovídal jsem také čtyřiadvacet lidí, kteří se do Klentnice přestěhovali hned po válce. Většinou k nám přišli z hodně chudých oblastí," popisuje Janík. Jeho kontakty se sudetskými Němci byly komunistům i některým starším Klentničanům podezřelé. „Lidé byli dennodenně masírovaní Rudým právem. Líčilo Němce jako největší nepřátele, kteří chtějí zpátky majetek," říká kronikář.

Nikdy ale neměl před listopadem 1989 kvůli opravám památek nebo kontaktům s Němci vážné potíže. „Nechodil jsem do kostela. Proto mne nemohli obvinit, že památky opravuji z náboženských důvodů. Spíš si o mně mysleli, že jsem iniciativní blbec. Který se horlivě do něčeho pustí a neporadí se se zkušenými soudruhy," vypráví Janík.

Do současné doby opravil Janík na Břeclavsku šest kaplí a přes dvacet božích muk. A dvě nová postavil. Pokaždé se od pamětníků, v archivech a kronikách snaží vypátrat, jak památka původně vypadala. „Dobrý restaurátor nesmí mít umělecké ambice. Musí potlačit svou osobnost a jen sloužit danému dílu. Existuje jedno staré přísloví, které říká: Jméno mistra se tají. Hlavně když po díle se lidé ptají," cituje restaurátor.

Dodává, že většina drobných památek na Břeclavsku už je opravená. Obnovili i boží muka v Pavlově. Janík podotýká, že jde o jedna z mála zasvěcených konkrétnímu světci. „To je u božích muk ojedinělé. Svalili je v šedesátých letech minulého století. Vadila při projíždění širokým ruským kombajnům," říká řemeslník. Dodává, že na jednom z filmů z padesátých let je památka ještě vidět.

Restaurátor si myslí, že lidé na Břeclavsku si už památek v okolí zase váží. „Při opravě božích muk v Bavorech na nás kolemjdoucí křičeli, že krademe cihly. Když se svalila boží muka u klentnického kravína, lidé na to okamžitě upozorňovali. A starosta hned zařídil nápravu. Postavili jsme je znovu, tentokrát na jiném místě s krásnou vyhlídkou. Kvůli rozdělení pozemků a rozšiřování cesty jsme je svalili ještě jednou a přesunuli ke hřbitovu. Při pracích z toho byl zase povyk, že ničíme památky," říká Janík. Rekonstrukce po revoluci podporují hlavně obce. „Uvědomují si, že je to další možnost, jak přilákat turisty," myslí si restaurátor.

Janík už je v důchodu. Přesto si jako řemeslník přivydělává dodnes. „Mám výhodu, že umím víc řemesel. Lidé si nemusí na každou práci volat někoho jiného. Tak je to správně," tvrdí.

Karel Janík

Narodil se 10. června 1946 v Pouzdřanech na Břeclavsku.

Nejprve se vyučil opravářem zemědělských strojů, poté i zedníkem. Nakonec absolvoval střední průmyslovou školu.

Po škole jezdil rok s pásovým traktorem, po vojně pracoval sedm let na montážích, třeba v Praze nebo Ostravě. Tři roky působil na jižní Moravě jako dřevorubec, sedm let strávil v kanceláři v První brněnské strojírně.

V roce 1989 si založil řemeslnickou živnost. Už předtím si řemeslem přivydělával.

Je dlouholetý kronikář Klentnice. O její historii sepsal několik publikací. Píše i články o architektuře na Břeclavsku.

Je ženatý, otec dvou dětí.

DALŠÍ DÍL SERIÁLU O VÝJIMEČNÝCH LIDECH ČTĚTE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST