I zkušení houbaři se totiž shodují na tom, že slibné počasí nesplnilo jejich očekávání. „Díky poměrně pravidelným dešťům všechno vypadalo velmi dobře. Jenže pak přišly prakticky ze dne na den až moc vysoké teploty. Nezbývá nám, než čekat na další deště," zhodnotil situaci mykolog z Ratíškovic Václav Koplík.
Podle dlouholetého houbaře Milana Vlčka jsou příčiny dlouhodobějšího charakteru. „Bohužel nerostou. Kromě nevhodného počasí však vidím problém ještě ve dvou věcech. Přes zimu napadlo málo sněhu. Ten lesy potřebují, aby se do nich dostalo dostatečné množství úrodné vody. Houbám rozhodně neprospívá ani neustávající kácení v lesích, ve kterých potom fouká víc, než je potřeba," řekl houbař.
Zatím spíš plesnivé
Situace se však podle něj může změnit k lepšímu každým dnem. „Počítám, že do týdne by mohly začít růst. Stačí, aby sucho ustoupilo pravidelným dešťům. Ale z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že se nic hrozného neděje, protože houby jsou stejně nejkrásnější na podzim. Na začátku sezony bývají slabé a červivé," zdůraznil.
Nejoblíbenější houbařská místa zůstávají už několik let stejná. „Každý houbař má svá oblíbená místa. Osobně nejčastěji chodím do vojenského újezdu Březina, kde je nutné mít povolenku. Za sebe bych dále zmínil Drahanskou vrchovinu a okolí Ježkovic," vyjmenoval Vlček.
I přes nepřízeň počasí se však najdou i houbaři, kteří naleznou houby prakticky za každé situace. „Do lesa chodím letos už od konce května, většinou jednou týdně. Naposledy jsme se synem našli a přinesli domů asi stovku krásných hub. Snad padesát let totiž chodím na stále stejná místa. A vždycky se zadaří," pochlubil se dlouholetý houbař Josef Kalousek.
Jeho recept je poměrně jednoduchý. „Nerostou? Ale ano. Základem je ale hledat v těchto dnech pouze v listnatých lesích, v jehličnatých se dá najít jen pár kousků," poradil.
I on však přiznává, že v předchozích letech byla v této části roku situace příznivější. „Za zpoždění může určitě krutá zima. Napáchala velké škody na podhoubí, kterému proto déle trvá, než se stane dostatečně produktivním," poznamenal Kalousek.
K nalezení je přesto podle něj dostatečně široká škála hub. „Naposledy jsme našli hřiby kováře, hřiby dubové, kuřátka a letos poprvé i kozáky," pochlubil se Kalousek.
Místa neprozradí
Svá oblíbená místa si však nechává pro sebe. „Rozhodně nejde o nějakou osobní pýchu nebo nepřejícnost. Dřív jsem všem rád nějaké místo poradil. V posledních letech jsem se tak rozhodl z praktického důvodu. Kromě hub se totiž zajímám mimo jiné i o byliny. K těm se však člověk musí umět chovat. Lidé, které jsem na dané místo posílal, nevěděli, jak s nimi zacházet, a danou lokalitu často nenávratně poničili," prozradil svůj důvod Kalousek.
Přesto i on stále vyhlíží opravdový začátek letošní houbařské sezony. „Sem tam sice někdo pár kousků najde, ale většinou to ani nestojí za řeč. Je to o štěstí. Na plné košíky hub různých druhů čekáme jako na smilování," přiznal třeba mykolog Koplík.