Základem je podle něj nemohoucího přesunout do nouzového tepelného stanu, kde ho ošetří. Jeskyňáři proto stan staví na nejbližším možném místě, na němž nehrozí nebezpečí padajících kamenů nebo vody. Poté v něm zatopí plynovým vařičem. „Teplota pod jeho plachtou dosahuje kolem čtyřiceti stupňů, takže v něm pacient může zůstat třeba i ve spodním prádle," komentuje situaci Buček.

V teple zraněný čeká na hasiče. Zatímco jej kolegové oblékají do speciálního vaku a upevňují na nosítka, šest přibíhajících lezců staví lanový systém, po kterém plánují vytáhnout nemohoucího ven z propasti. Systémem protiváhy se jim to brzy daří.

I když nosítka občas nepříjemně naráží do stěny, figurant se raduje. Ve středu měl štěstí a dostal se brzy ven, kde jej čeká sanitka. „V praxi to ale může trvat několik hodin, až dní," upozorňuje Buček. Věří ale, že poctivým tréninkem se rychlost záchranářů bude jen zlepšovat.

Ukázku krizového zásahu předvádí například Radek Blažek, který v záchranné službě působí dvacet let. „Nejtěžší jsou situace, kdy zachraňujete život svému kamarádovi. Jednou se mi také stalo, že jsme zraněným bohužel včas pomoct nedokázali," vypráví Blažek.

I proto se jeho tým snaží jít řadovým jeskyňářům příkladem, aby k podobným neštěstím docházelo co nejméně. Cvičení s kolegy mívají jednou za dva měsíce. Tento týden si záchranu člověka uvízlého mezi skalními stěnami vyzkoušelo bezmála třicet hasičů.

Z útrob blanenských skal ročně jihomoravští hasiči vyprošťují průměrně jednoho člověka. Poslední záchrannou akci absolvovali letos na konci ledna. Trvala šest hodin.

MARKÉTA CHUMCHALOVÁ