Zatím se lidé u vstupu registrují. Každý návštěvník dostane malou barevnou nálepku. Pořadatelé si totiž účastníky akce musí při prohlídce rozdělit na několik skupin. „Poté, co jsme událost uveřejnili na sociálních sítích, setkali jsme se s nebývalým zájmem lidí. Na událost se jich totiž přihlásilo více než devět set. Nakonec jsme museli počet účastníků omezit a dnešní komentované procházky se nakonec zúčastní kolem sto padesáti lidí," vysvětluje předseda Černovického sdružení Ladislav Kotík. Podle něj není tato komentovaná prohlídka první podobnou akcí, kterou sdružení připravilo, ale zájem o ni je rozhodně největší.

Zvědavost na procházku po léčebně přilákala třeba Markétu Vlasatou s kamarádkou. „Zaujala mě hlavně možnost dostat se na místa, kam se obyčejně podívat nedá. Také se hodně těším, že se dozvím informace o historií tohoto místa," říká Vlasatá.

To Michal Kašpárek se přišel podívat i z pracovních důvodů. „Jako publicista připravuji Průvodce Brnem, kterého vydávám každé dva roky. Nyní se blíží ta doba, kdy chystám dalšího průvodce. Dnešní akce mě proto zaujala i tím, že se zde opět mohu dozvědět nějaké nové poznatky. Překvapilo mě, kolik lidí mělo o prohlídku zájem a jsem rád, že se mi podařilo sem dostat," konstatuje Kašpárek.

Mezitím přišli všichni zájemci o prohlídku a dav se pomalu přesouvá před hlavní budovu areálu. Nemocniční budovy obklopuje park a v teplém podvečeru se lidé pomaly utišují, protože s výkladem začíná černovický kronikář Petr Kopečný.

Ten lidem ve stručnosti představuje historií léčebny. „Prvního března 1861 byl položen první kámen ústavu. Nemocnice tady začala fungovat o dva roky později, hlavně zásluhou zakladatele ústavu Josefa Čermáka. Tehdy zde mohlo být kolem dvě stě pacientů, ale velmi záhy se přišlo na to, že kapacita je nedostačující. Mezi lidmi totiž přibývalo psychických nemocí i alkoholiků. První léta se v nemocnici svítilo svíčkami," vykládá Kopečný.

Na prohlídku přišlo i několik maminek s dětmi, a ty si hrají u malé vypuštěné fontány. Lidé zanedlouho uvidí prostory nemocnice, která je prvním psychiatrickým ústavem v českých zemích. Za druhé světové války se její zaměstanci museli zdravit hajlováním, přesto se v nemocnici jako pacienti ukrývalo několik odbojářů.

Po krátkém výletu do historie se lidé rozdělují do skupinek a konečně se dostávají k prohlídce budovy. Čeká je například návštěva divadelního sálu. „Kdysi tady zaměstananci nemocnice společně s některými pacienty jako ochotníci hrávali divadlo. Ještě jako dítě jsem několik představení viděl. V tu dobu jsem nebyl rád, když mi máma oblékla košili a musel jsem jít na představení. Dnes na to rád vzpomínám," vypráví zaujatému davu kronikář.

Po návštěvě divadelního sálu lidé spletí chodeb prochází až k nemocniční kapli. Na chodbách léčebny je ticho a klid, občas kolem skupiny účastníků komentované procházky projde pacient anebo ošetřovatel.

Lidé postupují dále, za chvíli se z budov dostanou i do prostoru parku, kde uvidí třeba sochu Josefa II. „Jen pro představu, rozloha celého areálu je přibližně devatenáct hektarů. Třeba lužánecký park zabírá hektarů patnáct. Proto je park u léčebny druhým největším brněnským parkem v anglickém stylu," popisuje Kopečný.

Lidé odchází z prohlídky spokojení, mnozí s mobilními telefony plnými fotkami z prohlídky. Ti, kteří se na úterní komentovanou prohlídku nedostali, nemusí smutnit. Kvůli velkému zájmu spolek připravil další procházku po léčebně. Lidé se na ni mohou přijít podívat třetího května.