Kvílení sirén. Přijíždějí policisté, hasiči, zdravotníci. Všude je krev. Přihlížejícím naskakuje husí kůže. „Dobře to zvládli,“ řeknou si někteří později. Málokdo si uvědomí, že řada zraněných potřebuje krev. Obsah plastového pytlíku, z něhož vede životodárná tekutina přímo do žíly, se v žádné továrně vyrobit nedá. Musí ji darovat člověk. Většinou bezejmenný.

Před několika dny přišel jeden takový dárce do boskovické nemocnice. Jméno má. Oldřich Grulich. V tento den daroval krevní derivát už potřísté. „Dávám jednou za tři měsíce krev a každé tři týdny plazmu. Ono to potom rychle přibývá,“ poznamenává.

Alois Hložek z Okrouhlé na Blanensku.
Daruje, co může. Teď má Hložek zlatý kříž

Jako průměr se na jeden odběr uvádí 450 mililitrů. Znamená to, že tento čtyřiašedesátiletý muž už věnoval 135 litrů krve.

Kolik životů jimi zachránil a kolika lidem tím pomohl, se nikdy nedozví. Sám krev zatím nikdy nepotřeboval. Dárcovství však považuje za běžnou věc. „Měli by se mu věnovat všichni zdraví lidé,“ je přesvědčený.

Poprvé přišel do transfúzní stanice, když mu bylo osmnáct let. „Tehdy potřebovala krev moje maminka, která musela podstoupit těžkou operaci,“ vysvětluje, jakou měl tenkrát motivaci.

Pokračoval dál. Dárce krve leckdo podezřívá, že nemyslí na záchranu životů ale na den volna, na který mají nárok. Také jeho vedoucí prý na něho byla naštvaná. Hlavně tehdy, když k darování krve přemluvil několik kolegů. „Někdo musí pracovat,“ zlobila se. Jenže jen tak dlouho, než potřebovala krev její vnučka. To Grulich ještě pracoval jako řidič v Jednotě.

Ilustrační foto.
Na procházku ke Třem smrkům? Lesníci kvůli poničeným lesům výlet nedoporučují

Postupem času získával jedno ocenění pro dárce krve za druhým. Rozhodl se darovat i plazmu. Za ta léta získal několik nových dárců, mezi kolegy i mladými lidmi. Přidal se také jeho nejmladší zeť. „Od kamarádů a kolegů slýchávám, jak chodí dávat krev a mají z toho radost,“ říká. Oldřich Grulich potřísté daroval krevní derivátZdroj: Deník / Štégnerová Jana

Také jeho těší, že může pomoct. „Další lidi naopak mrzí, že krev dávat nemůžou ze zdravotních důvodů. Jiní zase mají strach z odběru,“ vypočítává důvody těch, které na transfúzní stanici nepotkáte. Dalším, kteří by darovat mohli, ale nejdou, podle něho chybí správná motivace.

Dřív hrával například nohejbal a volejbal. „Teď s pětašedesátkou na krku už musím opatrně. Pokud mi to zdraví a věk dovolí, budu chodit na další odběry,“ hodlá pokračovat i po třístém odběru.

Stále chodí do práce, je zastupitel v Boskovicích. Většinu volného času tráví na chatě s velkou zahradou, kde pěstuje jablka, hroznové víno a veškerou zeleninu. „Rádi se ženou jezdíme do lázní a k termálním pramenům,“ prozradil své záliby Grulich.

Ani si nepamatuje, kdy měl angínu nebo chřipku. Teď ho však čeká operace kýly. „Po ní budu mít s darováním krve půlroční distanc,“ neudělali mu radost v nemocnici.

Ilustrační foto.
Rok zuřící spor. Výstavbu nového domu brzdí odvolání, byty kvůli tomu zdraží

Půl roku bez návštěvy transfúzní stanice v boskovické nemocnici mu však připadá nekonečně dlouhá doba. Neumí si ji představit.