Studoval jste na vysoké škole jazyky. Jak jste se dostal k finančnímu poradenství?
Jako téměř každý. Potřeboval jsem peníze. Setkal jsem se s kamarádem, který mi říkal, že má finančního poradce a jestli se s ním nechci také sejít. Ten se mi snažil prodat nějaký produkt, ale když viděl, že nemám peníze, lákal mě k nim do firmy. Smrdělo mi to, tak jsem to hned nevzal. Chtěl jsem jet do Velké Británie nechat na sobě testovat léky. A právě ten kamarád mě pak zlomil s příslibem velkých peněz. Bylo to podle mě menší zlo.

Jak jste přišel na to, že je něco špatně?
V roce 2006 končily lhůty u prvních smluv, které jsem na počátku kariéry uzavřel. Ozval se mi tedy klient, že chce vybrat peníze. Začal jsem zjišťovat, co a jak. Ale po nějaké době mi nadřízený sdělil, že na smlouvě žádné peníze nejsou. Přitom tam mělo být nějakých sto padesát tisíc. Všechny peníze ale padly na poplatky za vedení účtů. Byl to pro mě šok. Zhrozil jsem se, co jsem tam celou dobu dělal.

Co může člověk v takovéto situaci dělat?
Vůbec nic. Za účelem obrany jsme založili Sdružení obrany investorů a najali právníky, aby prověřili možnosti, jaké máme. Mysleli jsme si, že se opřeme o legislativu, jako je spotřebitelský zákon nebo judikáty Ústavního soudu, které nařizují, aby byly poplatky vypsané na straně, kterou klient podepisuje. Dali jsme dva případy prověřit finančnímu arbitrovi, ale nepomohlo to.

Čtěte také: V Brně našli pančovaný benzin. Inspekce nechala zapečetit pistole

Jak jste proti tomu začal bojovat?
Začal jsem se tedy věnovat analýze těchto smluv, abych udělal nezávislé srovnání. V roce 2006 jsem vytvořil ve spolupráci s časopisem Fond Shop první srovnání netransparentních smluv. O rok později jsem založil společnost TANK. Přišel jsem na to, že lidé jsou hrozně špatně informovaní o finančním trhu. Na webu jsme jim informace chtěli předat.

Vít Kalvoda.Zdroj: DENÍK/Drahomír Stulír

Jak reagovaly společnosti na vaši snahu odhalit jejich praktiky?
Proběhla živá reakce ve všech pojišťovnách, kde řešili, co se mnou. Webové stránky, které jsme vytvořili, ale byly natolik specifické a odborné, že se rozhodli, že nemají velký dopad na širokou veřejnost a nechali je být. Naopak některé progresivní firmy, jako třeba Partners, se rozhodly využít stránky pro svůj marketing. Na našem webu totiž dopadly dobře.

Kdy začaly potíže?
Všechno přišlo po natočení dokumentárního seriálu Hvězdný prachy, kde jsme o praktikách firem informovali. Poté jsme dostali předžalobní upomínky. Nechtěl jsem se soudit, tak jsme vypípali a rozmazali všechny obličeje i značky, které firmám mohly vadit. Většině firem to stačilo, aby mě nechaly.

S jednou společností se ale soudíte. Co jí vadí?
Už dva roky leží případ u soudu, ale nebylo zatím žádné stání. Žalují mě kvůli údajnému poškození dobrého jména společnosti a chtějí, abych všechny materiály a webové stránky zničil.

O jakou společnost jde?
Nemůžu firmu jmenovat, jelikož pak už by mimosoudní dohoda nebyla možná. Nejde o finančně poradenskou společnost, ale o obchodníka s cennými papíry. V našich filmech jsme ukazovali, jakým způsobem tato firma obrala svoje klienty účtováním enormních poplatků za nějaké transakce. Jeden člověk tam přišel o šest set tisíc, jiný dokonce o milion dvě stě tisíc korun za třeba čtvrt nebo půl roku. Takže naprosto extrémní případy tunelování. Jmenovat ale nebudu, mám strach.

Čeho se bojíte?
Od prosince, kdy mi přišla od společnosti výzva naposledy, jsem dostal několik výhrůžných zpráv. Pak tady začaly další věci. Hořela popelnice, poškodili mi kolo, rozbili okno na hospodě a shořelo mi auto. Navíc kolem hospody v noci obchází nějaký člověk, u kterého není jasné, co chce. Naposledy jsme ho tu v noci chytili zrovna tento týden, jak nahlíží oknem. V den, kdy mi shořelo auto, jsem skončil. Zablokoval jsem poradnu i všechny stránky, které by mohly působit problémy. Dostal jsem strach, protože jsem nevěděl, kam až jsou schopní zajít.

Myslíte si, že to souvisí s vašimi aktivitami na finančním trhu?
Ze začátku jsem si byl úplně jistý, že ano. Teď už si tak jistý nejsem. Začínám si myslet, že možná jsou to aktivity nějakého psychopatického provozovatele konkurenčního podniku. V případě, že to však souvisí s mými aktivitami ve světě financí, měl bych strach, že to zajde ještě dál.

Šetří tyto případy policisté?
Prošetřují to jako několik jednotlivých událostí. Pokusil jsem se je spojit dohromady trestním oznámením, ale zatím se nic neděje. Takže se mnou nezávisle na sobě komunikují tři policisté. Jeden řeší shořelou popelnici, druhý rozbité okno, třetí spálené auto.

Čtěte také: Z kolejí nás vystěhují příliš brzy, stěžují si studenti

Jak si vysvětlujete prodlevu mezi vaší aktivitou na finančním trhu a nynějšími potížemi?
Jedna varianta je, že to spolu vůbec nesouvisí. Jiná, že je to nátlak ze strany té firmy, se kterou se soudím. Protože vidí, že už nereaguji na jejich výzvy, a neustále mě tlačí do rohu, abych přistoupil na podmínky, na které bych jinak nekývl.

V minulosti jste si nebral servítky, když jste kritizoval takzvané finanční šmejdy. Litujete toho, když vidíte, co se kolem vás rozpoutalo?
Není to tak úplně pravda, firmy jsem jmenoval jen v dokumentu Rada nad zlato. Nečekal jsem, že bude tak oblíbený. Později jsem toho litoval, když jsem jedné poradenské firmě, kterou jsem tam jmenoval, nabízel analytický nástroj. Ta mi odpověděla, že jsem se asi zbláznil, že ode mě nic nekoupí. Já v tom ale rozpor nevidím, protože vím, že všechny tyto firmy vydělávají maximalizací poplatků. Díky nabídnutému nástroji mohly být transparentnější a i to je tržní strategie, jak získat více peněz od klientů.

Vít Kalvoda.Zdroj: DENÍK/Drahomír Stulír

Může řadový spotřebitel přijít na to, že firma své klienty na poplatcích obírá?
Do chvíle, kdy chcete vybírat peníze, tak to asi nezjistíte. Možná když si pořádně prostudujete podmínky, ale u některých smluv je to tak zaobaleno, že na to jen tak nepřijdete.

V minulosti jste říkal, že v těchto firmách často pracují mladí lidé, kteří netuší, co dělají. Proč si to myslíte?
Velice často to tak je. Tito lidé jsou nejlepší materiál pro takovéto firmy. Tak ze šedesáti procent jde o mladé muže mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Někteří mají třeba i ekonomické vzdělání, ale neznají tyto konkrétní detaily finančních smluv a produktů, které nabízí. A když o nich něco vědí, tak ne v kontextu.

Čtěte také: Žena poslala podvodníkovi 110 milionů, proti rozsudku se odvolala

Co byste doporučil nováčkovi v takové firmě?
Ať jde dělat poctivou práci. Samozřejmě existují i slušní poskytovatelé finančních služeb, ale je jich poměrně málo. Platí, že čím jste agresivnější, tím víc vyděláte. Člověk musí mít opravdu pevný morální základ, aby neúčtoval ty skryté poplatky, když je to vlastně nejjednodušší cesta k penězům.

Existuje úměra mezi velikostí firmy a její poctivostí?
Obvykle je to tak, že čím více úrovní firma má, tím horší věci musí dělat, aby celou pyramidu uživila. Čím více úrovní tam je, tím menší platy mají ta nejnižší patra, tím dražší produkty.

Jak si vysvětlujete fakt, že se problematice finančních šmejdů nevěnuje více lidí?
Těžko říct. V roce 2007 jsme tu byli dva, ještě Michal Kebort ze sdružení obrany spotřebitelů a dTestu. Nyní už se finančnímu trhu taky nevěnuje. Tím si nevyděláte.

Jak vaši aktivitu a nynější potíže vnímá vaše rodina?
Má první žena odešla před lety do Ruska, kde žije v klášteře, a odmítá přijet k soudu kvůli rozvodu, tudíž jsem nerozveditelný. Nyní žiji v dlouhodobém vztahu s partnerkou. Mám dvě děti.

Čtěte také: Vězni nejraději cvičí. Chtějí mít větší svaly než strážní, říká ředitel věznice

Vít Kalvoda.Zdroj: DENÍK/Drahomír Stulír