Česká spořitelna už několikrát lhůtu pro výplatu peněz prodloužila. Definitivní termín stanovila na konec letošního roku.

Banka přitom stále eviduje 2,5 milionu anonymní knížek. Na dvou pětinách z nich je však uloženo méně než padesát korun.

PENÍZE DO NADACE

Co se stane s penězi po 31. prosinci? Promlčené vklady propadají podle zákona spořitelně a ta je už dále nemusí vyplácet.

Od roku 2012 jsou proto všechny nevyzvednuté vklady na anonymních vkladních knížkách majetkem správce těchto prostředků.

„Česká spořitelna si je však vědoma jejich původu a ví, že jsou výsledkem poctivého střádání lidí," říká mluvčí banky Kristýna Havligerová. Proto se rozhodla věnovat všechny zbylé prostředky, a to prostřednictvím nadace Depositum Bonum založené před čtyřmi lety.

REZERVA PRO OPOZDILCE

S vkladem 1,45 miliardy korun se tato nadace stala největší dobročinnou organizací v republice. Zaměřuje se na zlepšení úrovně vzdělání, zejména v technických a přírodních vědách.

Z částky, kterou spořitelna do nadace v roce 2013 nepřevedla, vznikla rezerva pro občany, kteří si vklady ještě přijdou vyzvednout.

Začátkem měsíce tvořila tato rezerva zhruba 260 milionů korun.

KDO PŘINESL, VYBRAL

Každý, kdo éru vkladních knížek zažil, potvrdí, že to bývala velká sláva. Představovaly přímo synonymum spoření. Existovalo jich několik druhů, od běžných přes výherní až k cestovním.

Z nich se mohlo vybírat kdekoliv v republice, což byl v čase neexistence internetu velký výdobytek.

Zároveň šlo o nástroj, pomocí kterého se děti učily hospodařit. Pamětníci mají dodnes před očima červenou obálku knížky určené žákům, na níž byl obrázek dvojice dětí sázející stromek.

A protože finanční kriminalita téměř neexistovala, s vkladními knížkami se zacházelo poměrně volně. Kdo chtěl, mohl si je pochopitelně chránit, ale nebylo to běžné.

Spořitelna, která do roku 1989 existovala jako jediný finanční ústav se službami pro občany, vyplácela peníze z knížky jednoduše tomu, kdo ji přinesl.

Proto se jim říkalo „anonymní" anebo také „na heslo".

KONEC ANONYMITY

Po listopadové změně ekonomických poměrů a také vlivem technologického vývoje však význam této formy úspor začal upadat.

Navíc v čase zvyšující se kriminality chtěl mít stát adresnou kontrolu nad všemi operacemi.

Zákonem o bankách proto platnost anonymních vkladních knížek koncem roku 2002 definitivně skončila.

Finanční instituce je po tomto datu již nesměly úročit ani vydávat nové.

STÁLE POPULÁRNÍ

Kdo si ovšem myslí, že vkladní knížky jako takové už patří na smetiště finančních dějin, silně se mýlí. Na trhu zůstaly, byť v zásadě už jen ve dvou formách.

První jsou vkladní knížky určené dětem. Pro někoho možná překvapivě je zájem o ně docela stabilní, podle Kristýny Havligerové si lidé každý měsíc založí několik set knížek.

Zájem o ně mají zejména prarodiče, kteří na ně ukládají peníze určené pro vnuky. Česká spořitelna vede nyní více než 60 tisíc dětských knížek s vklady ve výši 2,7 miliardy korun.

Druhou formu představují výherní vkladní knížky, což jsou vlastně neúročené vklady, které se dvakrát ročně (v květnu a listopadu) účastní slosování o prémii jeden milion korun a další výhry.

I takových knížek je mezi veřejností relativně dost, momentálně asi 400 tisíc, s vklady přesahujícími 24 miliard korun.

Místo v bance spoří do prasátka

Brno - Dvaatřicetiletá Brňanka Lucie Píchová měla vkladní knížku. Založila ji její matka, která na ni deset let také přispívala. V dříve tradičním způsobu spoření, který dnes už znají spíše starší ročníky, ale nechtěla nadále pokračovat. „Když mi bylo osmnáct, úspory z knížky jsem převedla na běžný účet v bance a postupně utratila za různé věci," přiznává se.

Od té doby ale žádné spoření u banky nebo spořitelny nemá. Nevidí k tomu totiž žádný důvod. „Nemám ani moc z čeho a na co šetřit," uvádí.

Nějaké peníze si ale přece stranou odkládá. „Pracuji v jednom z brněnských barů jako barmanka. Při práci tak dostávám od zákazníků spropitné, které si schovávám do keramického prasátka," popsala svůj způsob šetření.

Až kasičku po okraj naplní, plánuje ji vybrat. „Chtěla bych za ty peníze odjet na dovolenou do Španělska, kde jsem už jednou byla. Jedna kasička ale nebude stačit, vidím to spíš přibližně na čtyři. Snad to do léta vůbec stihnu," doufá.

Že by si založila spořicí účet nebo třeba stavební spoření, Píchová nikdy ani nezvažovala. „Nabídka se mi zdá moc složitá a ani moc nevěřím, že bych na spoření něco mohla získat," komentuje.

Myslí si, že největší část peněz stejně získá banka na poplatcích. „Klient podle mě není úplně vždy na prvním místě," dodává.