Její dědeček se narodil desátého listopadu 1911 do rodiny usedlých moravských Romů, koňských handlířů, kteří usilovali o zapuštění svých kořenů na Moravském Slovácku u Svatobořic už od čtyřicátých let devatenáctého století. „Svatobořičtí však se snahou zdejších Romů o trvalý domov dlouhá desetiletí úporně zápolili, a tak po půl století romská osada vznikla až kus za Svatobořicemi, směrem na Kyjov, na sporném katastrálním území. Dostala příznačné jméno Hraničky a stala se jedním z největších romských táborů na Moravě," přiblížila Horváthová.

V bídných podmínkách Hraniček, kde obyvatele trápil hlad, zima, neléčené nemoci i nezájem okolní společnosti, vyrůstal i budoucí právník. „Tomáš na toto těžké období vzpomínal sice beze studu, ale s hořkostí, při níž záblo. Takové byly vzpomínky dítěte, které pravidelně trpívalo dlouhé dny hladem, které uhájilo holý život vyhledáváním odpadků a mršin," popsala útlé dětství prarodiče vnučka.

Zlom pro něj nastal v roce 1917, kdy se otci podařilo koupit dům ve Svatobořicích. A Tomáš začal v šesti letech chodit do školy, kde se ho jedna z učitelek ujala s láskou a porozuměním. Mohlo se tak projevit jeho nadání. V páté třídě byl navržen na gymnázium do Kyjova, kam skutečně nastoupil a kde úspěšně odmaturoval. Následně se stal studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Studia ale přerušila válka. „Kvůli rasovým důvodům musel uprchnout na Slovensko, čímž si zachránil život. Celá jeho rodina integrovaných usedlých Romů byla z důvodů cikánské rasy odsunuta do koncentračního tábora Osvětim, kde většina z nich zahynula," sdělila historička.

Tomáš Holomek se zachránil, takže po válce mohl dokončit studium práv a stát se tak prvním romským právníkem v Československu. A pak 
i poslancem.