V mládí rád sportoval a hlavně miloval všechno, co mělo motor. „Rodiče mi nechtěli dovolit pořídit si motorku, báli se o mě. Papíry jsem si proto dělal až později a hned druhá motorka, kterou jsem si pořídil, byla hodně silná," vysvětluje Eger.

Když ho jeden z motorkářů vyzval na závod, Eger souhlasil. „Vyhrál jsem. Až když jsme se vraceli zpátky, najel jsem v zatáčce na spáru v asfaltu. Myslím, že jsem ani nejel moc rychle. Skončil jsem pod koly traktoru, který jel proti mě. Ležel jsem tam a nechtěl, aby mě zachránili," popisuje muž.

Jak chutná roztok proti choleře, proč mají podvyživené děti nafouklá břicha nebo jak se chirurgům operuje ve válkách, mohou lidé zjistit od čtvrtka 27. dubna až do středy 3. května na brněnském náměstí Svobody. Začala tam výstava Polní nemocnice.
Bez přepychových přístrojů. Polní nemocnice přibližuje práci Lékařů bez hranic

V nemocnici strávil třičtvrtě roku. Pravou nohu mu kvůli sněti několikrát zkracovali a hrozilo, že přijde i o tu levou. To se nakonec nestalo. „Snažil jsem se na to nemyslet. Začal jsem se zajímat o protetiku a když jsem už začal rehabilitovat, učil jsem se znovu chodit. Jako batole jsem znovu hledal rovnováhu," popisuje motorkář.

Znovu se učil i jezdit na motorce. „Začal jsem na skútru a postupně jsem se propracovával výš. Znám ale svoje možnosti, vím, že dvousetkilovou motorku s jednou nohou nezvládnu," doplňuje Eger.

Svoje zkušenosti nyní prezentuje ostatním. „Nejhorší je podle mě to, čemu říkám nadšený amatérismus. Všichni začínáme jako amatéři a postupně se učíme. Vždycky by ale nad tím nadšením měla převažovat hlava a rozum," tvrdí Eger.

NIKOLA POLÁČKOVÁ