Proměny módy? Kdysi ženy plavaly zahalené v županu, říká brněnská stylistka

„Kvůli stylistům celebrit mají lidé často pocit, že ne každý si může služby stylistů dovolit. Stylista Leoše Mareše Filip Vaněk si prý za den nákupů s ním účtuje šestnáct tisíc korun, což je pro většinu lidí nereálné. Já jsem ale spíše rádce pro obyčejné lidi,“ vysvětluje Hawerlandová.

V čem mohou být služby stylisty užitečné i pro běžné lidi?

Myslím, že v současnosti jsou zahlcení obchody a věcmi v nich. Na lidi se z řetězců neustále valí nové a nové oblečení a jsou z toho zmatení. Když průměrná žena přijde do obchodu a chce si koupit třeba džíny, najde tam dvacet různých střihů, označených názvy jako slim fit, mom fit, přičemž ale ženy často nevědí, co tato slova znamenají. Bohužel je taky běžné, že prodavačky v obchodech jsou neochotné a nezajímá je, že se člověk potřebuje zeptat, zda mu nějaký kousek sluší. Jako stylistka jsem tady od toho, abych té ženě řekla, který střih je pro ni nejlepší, našla jí vhodné věci a popravdě zhodnotila, v čem vypadá dobře, a co jí naopak nesluší. Musím být i dobrým psychologem, protože mnoho žen má komplexy ze svého těla.

Když už se bavíme o komplexech, lidé je často řeší právě v souvislostech s létem a plavkovou sezonou. Existuje nějaká univerzální rada, jak najít ty pravé plavky?

Vždy radím podívat se do zrcadla a přesně si říct, co konkrétně se mi na daném modelu nelíbí. Každé ženě se stane, že si něco zkouší, před zrcadlem si řekne, že se jí něco nezdá, a pátrá dál. Před tím zrcadlem by ale měla postupně zanalyzovat, co přesně jí vadí. Jestli jde třeba o nesympatický materiál, nebo krabatící se břicho. Po takové analýze bude lépe vědět, jakým plavkám se vyhnout a jaké hledat. Obecně ale platí jednoduché pravidlo. Drobnější ženy by si měly vybírat drobnější vzory, a naopak výraznější dámy výrazné vzory. Drobné ženy totiž velké vzory úplně přebijí a na výraznějších malé vzory zaniknou.

Dá se podobně kouzlit i s barvami plavek?

Pokud je žena světlejší typ s bledou kůží a blond vlasy, měla by volit světlejší, tlumenější barvy. Blondýny si mohou výrazné barvy dovolit, pokud se výrazně namalují. Tmavovlásky by se zase měly vyhýbat tlumeným barvám, protože v nich působí mdle.

Byť se léto chýlí ke konci, ve výprodejích nyní lidé seženou ještě spousty plavek. S jakými nešlápnou vedle?

Momentálně převládají dva hlavní plavkové trendy, a to minimalismus a volány. Volány doporučuji ženám s menším poprsím, dodají jim objem. Minimalistické jsou úplně obyčejné plavky, třeba bikiny bez jakýchkoliv ozdob a vzorů, v tlumenějších barvách. Co se týče střihů plavek, bikiny jsou jednoznačně stálice, které najdeme v obchodech každý rok. Posledním trendem je, že se podprsenka protahuje mírně dolů, aby vytvořila lem pod prsy, a přechází téměř až do krátkého topu.

Minigolf si získává přízeň pohodovým posezením

Dnes jsou tedy bikiny stálice, před pár desetiletími by si je ale oblékl málokdo…

Když se poprvé objevily na přehlídkovém molu v Saint Tropez v roce 1947, žádná modelka nechtěla předvádět tak hanbatý kousek. Nakonec v nich šla na molo striptýzová tanečnice. Poprvé se ale střih objevil už ve dvacátých letech minulého století. Tehdy byl na západě rozmach kabaretních show a tanečnice Josephine Bakerová si šila na tu dobu velmi odvážné kostýmy. Střihově se velmi podobaly dnešním bikinám. Kontroverzi bikin dokládá i jejich název. Slovo bikiny převzal jejich tvůrce z názvu atolu, na kterém se testovaly nukleární zbraně. Očekával totiž, že i reakce na nový typ plavek bude stejně bouřlivá jako zkoušky zbraní.

Jak se takový odvážný kousek dostal mezi běžné ženy?

Dlouho se je styděly nosit. Ve velkém se na pláže a k bazénům dostaly až v šedesátých a zejména sedmdesátých letech minulého století. Jejich rozmachu hodně pomohly filmy, protože jakmile se něco objeví ve filmu, většinou se to uchytí i mezi běžnými lidmi. Oblékala je třeba jedna z Bondových žen ve slavné sérii o britském tajném agentovi.

Plavkovou módu ve dvacátém století tedy máme vyřešenou. V čem se ale koupaly ženy předtím?

Koupací obleky, dvoudílné ženské sportovní oděvy, se začaly objevovat už v antickém Řecku asi kolem roku 1400 před naším letopočtem. V moderních dějinách éra plavek začala koupacími župany, které se nosily v osmnáctém století. Byly samozřejmě velmi nepraktické, ale ženy nechtěly při koupání odhalovat tělo. Počátkem dvacátého století se pak začaly objevovat jednodílné koupací oblečky, ve kterých se dalo více hýbat. Materiály tehdejších plavek ale byly nepříjemné na nošení. Byly těžké, a když se namočily, často rychle ztrácely tvar. Revoluce nastala, když bylo v roce 1959 vyvinuté elastické vlákno lycra.

Vývoj trendů v ženských plavkách byl tedy poměrně turbulentní. Co muži?

V devadesátých letech se nosily klasické slipové plavky. Ty se ale s přibližujícím rokem 2000 začaly prodlužovat, až se pánové koupali téměř ve tříčtvrtečních kalhotách. Poslední dobou se délka opět zkracuje. Na rozdíl od žen muži výběrem jakéhokoliv střihu nemohou zamaskovat nedostatky, zejména velké břicho. Těžko si muži kvůli jeho kamufláži natáhnou na sebe jednodílné celotělové plavky, jaké nosili naši předci. Ale řekněme si, že muže kila navíc netrápí. To jen my ženy je neustále řešíme.

Jako stylistka vhodným výběrem oblečení ženám s komplexy pomáháte. V čem spočívá vaše práce s klienty?

Prvním krokem je úvodní teoretické setkání. Klientovi doporučím, jaké barvy a střihy se k němu hodí a také vysvětlím proč. Následuje prohlídka šatníku u něj doma. Projdeme oblečení, ukážu klientovi, které kousky jsou vhodné a které ne. A opět vysvětluji důvody. Díky tomu pak lidé mohou ušetřit při nákupech, protože už vědí, jakým modelům se vyhýbat. Nakonec vyrážíme na nákupy a dokupujeme věci, které v šatníku chybí. U žen na nákupu velmi často sháníme barevnou kabelku, protože většina žen má doma jen samé kabelky v neutrálních barvách. Při nákupech zažívám často komické situace.

Zdroj: DENÍK/Attila RacekJaké například?

Jedna klientka mě při nakupování poprosila, abych ji vyfotila, že pošle snímek v nových šatech manželovi. Po chvíli, když se převlékla do dalších šatů, opět poprosila o fotku. Tentokrát pro milence.

V jakém věku jsou lidé, kteří se na vás obrací?

Je to velmi různorodé, ale převažují ženy ve věku od pětatřiceti do čtyřiceti let. Moje nejstarší klientka ale byla sedmdesátiletá.

Máte mezi klienty i muže?

Mám, ale jsou ve výrazné menšině. Na druhou stranu mi chlapi důvěřují víc než ženy. Jeden můj klient, pocházející z podkrkonošské vesnice, nebyl zvyklý na úzký střih kalhot. Přišel za mnou s prosbou, ať z něj udělám takového frajera, aby v baru sbalil nějakou ženu. Pro mě to byla výzva. Mimo jiné jsem mu donesla úzké džíny. Nejdříve si myslel, že jsem vzala špatnou velikost. Pak se do nich nacpal a řekl, že si v nich připadá jako v cyklistických elasťácích. Nakonec si je nechal a skutečně večer v baru ženu sbalil.

Dbají čeští muži na to, v čem chodí oblečení? Obecně panuje názor, že nejsou právě styloví…

Generace mužů narozených v osmdesátých letech minulého století a později už řeší, co mají na sobě oblečené. Vyrostli totiž ve světě, kdy kolem sebe měli spoustu vzorů v oblékání a v obchodech byl už výběr. Až se někdy divím, jaký propastný rozdíl je v oblékání mužů, kteří se narodili ve zmíněné době a před ní. Moji klienti jsou právě ti dříve narození.

Jaká je mezi Brňany poptávka po službách stylistů?

Tímto povoláním se v Brně rozhodně nedá uživit. Někdy mívám nával, kdy mám třeba čtyři klienty za týden. Běžně se na mě ale obrací asi dva lidé měsíčně. Často si mé služby žádají ženy před plesy, kdy nevědí, jakou barvu a střih šatů zvolit. Jako stylista v Brně se ale nedá uživit, a proto se stylingu věnuji při běžném povolání.

Dvakrát uspěl v Czech Press Photo. Na svatbě zažijete pře i bitky, říká Sláma

Jak se vlastně z vystudované odbornice na finance stane stylistka?

Celé to začalo, když se rozváděla matčina kamarádka. Tehdy jí bylo pětatřicet let a chtěla na sobě něco změnit. Když se chystala na nákupy nového oblečení, šla jsem s ní já, protože mamka nemá ráda nakupování. Nakonec byla velmi spokojená s tím, jak jsem jí při výběru oblečení poradila, koupila mi čokoládu a víno a začala mě doporučovat dál. Najednou jsem chodila na nákupy s kamarádkami kamarádek a uvědomila jsem si, že v Česku je málo lidí, kteří by ostatním radili v oblékání. Začala jsem se o styling více zajímat, četla knihy, chodila jsem i na kurzy.

Stylista tedy není právě běžné povolání, jak na něj reagují lidé?

Mnozí lidé si myslí, že podobné povolání není potřeba. Není ale žádná hanba využít služeb stylisty. Není rozdíl mezi službami, jaké poskytuje stylista a jaké třeba kadeřník nebo manikér. Po konzultacích s lidmi často vidím, jak jsou díky novému oblečení a stylu sebevědomější a spokojenější. A to je pro mě odměna, důvod, proč se stylingu věnuji.