Nejdřív ale samozřejmě musí zjistit, jestli jste vhodný dárce. Po příchodu do budovy pro odběry krve si odkládám bundu a vzápětí odpovídám na několik rychlých otázek sestřičky. „Bral jste v posledním měsíci nějaké léky? Nebyl jste nemocný? Prodělal jste za poslední půlrok nějakou operaci?" ptá se. Negativně odpovídám a vzápětí vyplňuji dotazník, kde jsou ty samé a mnoho dalších otázek.

S ním pak odcházím čekat před místnost, kde mi odeberou vzorek krve. Posedím si zhruba pět minut a už mě volají dovnitř. „Vyhrňte si oba rukávy," dostávám první instrukci, která by mě neměla překvapit. Jsem ale nervózní. Při zápasu se svetrem mi ujíždí ruka a praštím se do nosu. Naivně doufám, že si toho nikdo nevšiml a nabízím obě obnažené paže. „Použijeme levou, pravá poslouží k odběru," dozvídám se. O okamžik později už sedím znovu v čekárně. Pobyt v ordinaci trval asi minutu.

Za chvíli dostávám výsledky a sedím v další ordinaci. Lékařce předávám papír s třemi grafy, které mi nic neříkají. „Máte pěkný krevní obraz," dělá mi radost. Po prvním odběru bych prý mohl darovat i plazmu. Uvidíme.

CELÉ TÉMA O DÁRCOVSTVÍ KRVE, VČETNĚ ZBYTKU REPORTÁŽE, ROZHOVORU S PRIMÁŘKOU TRANSFÚZNÍHO ODDĚLENÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO EVOU TESAŘOVOU NEBO PODMÍNEK PRO DÁRCOVSTVÍ NAJDETE V ÚTERNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST