Sedmiminutové peklo začalo krátce po poledni. „Byl jsem právě u oběda, když ve 12.25 na Hodonín spadla první razie bomb, někde na západním obvodu města. Seběhli jsme se ženou do sklepa. Ta se třásla na celém těle jako osika, bylo to boží dopuštění. Bomby kvílely a svištěly vzduchem, hukot a rachot burácel kolem strašlivou silou. Zdálo se nám, že nám prasknou bubínky," popisoval osudné chvíle kronikář Vladimír Novák.

Podle vládního zplnomocněnce nakonec na město dopadlo přes čtyři sta padesát bomb, které vážily sto pětadvacet a dvě stě padesát kilogramů. Stovka z nich byla načasovaná. Ty podle hodonínského spisovatele a historika Petra Grubra svištěly na zem z více než šestikilometrové výšky.

Na Hodonín dopadlo přes sto patnáct tun pum. „Z 2565 domů zde bylo 1035 poškozeno, z toho 103 bylo zničeno kompletně. Bez střechy nad hlavou zůstalo přes tři tisíce lidí," upozornil Gruber.

Do konce týdne bylo na ohlašovacím úřadě nahlášených přes devět set rodin bez přístřeší. „Byly posílány do společné noclehárny zřízené v několika třídách školy na dnešním Masarykově náměstí. Ostatní, jež potřebovali jídlo, léky, ošacení, byli posíláni se zelenou legitimací do bývalé Kontribuční záložny, kde obdrželi poukázky na snídaně, obědy a večeře a o patro níže zase na oblečení, obuv a jiné," přiblížil následky milovník historie, který se bombardování Hodonína věnuje i v posledním díle jeho internetového pořadu Střípky z Moravského Slovácka.

Nejzávažnější byly ale následky na zdraví a především životech obyvatel. „Raněné ošetřovali buď na místě nebo je odváželi do obvazovny v hodonínské nemocenské pojišťovně, jež byla lehce poškozená. Několik lidí odvezli sanitkami do nemocnice v Uherském Hradišti. Další zraněné umístili do protiletecké ošetřovny v suterénu tabákové továrny," přiblížil Gruber.

Do Uherského Hradiště tak převezli jednasedmdesát těžce zraněných a do Kyjova čtrnáct. Hodonínští lékaři ošetřili 214 lehce poraněných.

A co hůř. Už v pondělí bylo nahlášených prvních pětadvacet mrtvých. Ale následně nestačilo ani sto pětadvacet rakví, které na své náklady nechal udělat městský úřad. Celkově si totiž nálet vyžádal život sto osmdesáti lidí sto pětašedesáti civilistů a patnácti příslušníků Wehrmachtu. „Je proto velmi zarážející, že do dnešních dnů neiniciovali žádní představitelé města od roku 1990 alespoň pamětní desku s odkazem na téměř dvě stě obětí, z nichž většina byla občany Hodonína," uvedl Gruber.

Podobný názor má i ředitelka archivu. „Už jen tím vysokým počtem obětí by si město pamětní desku na tuto událost určitě zasloužilo. Při bombardování zemřeli obyvatelé Hodonína, někdy celé rodiny," dodala Rucká.