Soudce: Dřevojan vyváděl majetek z Fruty

Kdo je vlastně Zbyšek Dřevojan, jehož byt včera prohledala policie kvůli podezření ze spáchání trestných činů vydírání a stalkingu?

Na Znojemsku je znám především jako vydavatel a spoluautor novin Znojemský týden a jeden z nynějších velkých bojovníků za návrat zpracovatelského okurkářského průmyslu do Znojma. Bez propagačních článků o jeho sterilovaných okurkách se nemůže obejít snad žádné vydání Znojemského týdne, u jehož vydavatelské firmy figuruje současně jako předseda představenstva a člen dozorčí rady.

Právě ve Znojemském týdnu se před volbami nenápadně ptali tehdejšího starosty Petra Nezvedy, jehož ODS před volbami o vzkříšení výroby okurek ve Znojmě mluvila: „Jsou tu už v tomto okamžiku subjekty, které okurky zpracovávají. Počítáte do budoucna i s nimi?“ A Nezveda odpověděl: „Je to logické. Přesnou formu spolupráce zatím nevím, je to otázka jednání. Ale určitě by tomu tak mělo být! Je zbytečné vymýšlet něco, co už někdo vymyslel.“ Stejně pozorně pak Dřevojan sledoval i prezentaci plánů sociální demokracie na vybudování nové okurkářské firmy ve Znojmě. Bez jeho dotazů o podpoře regionálních potravin se ostatně neobejde prakticky žádná tisková konference, které je přítomen.

Právě Zbyšek Dřevojan je jednou z hlavních postav, o které se v souvislosti s Frutou téměř nemluví, které ale před lety podlomily kolena tehdy prosperující a světově známé firmě Znojmia, vyrábějící pod vlastními ochrannými známkami „Znojmia“ sterilované okurky a další konzervovanou zeleninu.

Podle materiálů, které získala redakce Znojemského deníku Rovnost, přišla tehdejší Znojmia za Dřevojanova působení o desítky milionů korun. Prováděl to díky propojení několika firem, ve kterých figuroval jako spoluvlastník, člen nebo předseda představenstev. Ve stejných firmách pak na dalších postech působili jeho příbuzní, manželka Jana Dřevojanová a zeť Drahoslav Husa.

V lednu 1999 například dochází k prodeji pozemků a budov na místě dnešního hypermarketu Albert od společnosti Fruta holding, zastoupené tehdejším předsedou představenstva Zbyškem Dřevojanem, firmě Znojemská obchodní stavební společnost (ZOSS), za kterou smlouvu podepisuje rovněž její předseda představenstva – Dřevojanův zeť Drahoslav Husa. V tentýž den ve stejné firmě přitom figuruje i Dřevojan, jako místopředseda představenstva. Prodejní cena celého tehdejšího areálu je mezi oběma personálně propojenými firmami stanovena na šest milionů a tři sta tisíc korun.

Už v listopadu roku 2000 přitom ZOSS prodává developerské společnosti Alpha-Bohemia část areálu za jedenáct a čtvrt milionu korun, zbylou část pak v únoru následujícího roku za více než patnáct milionů. Navíc s podmínkou, že nepotřebné nemovitosti zbourá za dva a půl milionu korun právě společnost ZOSS. Znojemská obchodní s Dřevojanem a Husou si tak za rok přišla na zhruba dvacet milionů, které mohly figurovat na účtech Fruty. Vyplývá to z veřejně dostupných smluv z katastru nemovitostí.

Dalším příkladem je prodej areálu s třinácti rekreačními chatkami bývalé Fruty na břehu vranovské přehrady v katastru obce Bítov. Celý areál mění majitele v říjnu 1997, kdy se pod kupní smlouvu podepisují jako prodávající předseda představenstva tehdejší Znojmie Drahoslav Husa a místopředseda Dřevojan. Manželé Š., pravděpodobně jen nastrčení kupci, kupují všechny nemovitosti dohromady za směšných tři sta tisíc korun. V dalších letech pak chatky postupně po jedné rozprodávají, přičemž ty nejdražší prodávají i za tři sta padesát tisíc korun za kus. Celkově tak vydělají více než milion korun. I tyto dokumenty lze získat na katastru nemovitostí.

V samotném Znojemském týdnu je však nejvíce medializovaná kauza vytunelování jiné společnosti, a to Znojmie Trade Mark jejími dalšími vlastníky Antonínem Žiškou a Janem Halouzkou. Akcie této společnosti prodávají v prosinci 2000 nikoli sám Dřevojan, ale jeho manželka Jana Dřevojanová a zeť Drahomír Husa. Každý prodávající přitom za svůj podíl požaduje patnáct milionů korun. Ale zatímco Husa je získává prakticky ihned, Jana Dřevojanová požaduje odložit účinnost kupní smlouvy a úhradu kupní ceny o několik měsíců a získává pouze zálohu čtyři a půl milionu. Pokud by Dřevojanová trvala na okamžitém zaplacení plné sumy, musela by částku zdanit daní z příjmu.

Čeká na miliony

Na zbývajících deset milionů tak ale Dřevojanová čeká prakticky dodnes a právě o ně se soudí. Žiška s Halouzkou jí totiž zbylou sumu nevyplatili poté, co zjistili, že koupili prakticky bezcennou a těžce zadluženou firmu. Do mediálního hledáčku žurnalisty Dřevojana se následně dostává převod ochranných známek „Znojmia“ realizovaný v roce 2002. Dřevojan se ve svých článcích o případu, na kterém je osobně finančně zainteresován, rozohňuje především nad tím, že Žiška a Halouzka prodali ochranné známky konkurenčnímu babickému Hamé za dvanáct milionů korun. Podle odborného vyjádření, které nechal sám Dřevojan vypracovat, však měly mít hodnotu třicet milionů.

Úsměvné na celé věci je, že sám Dřevojan, jako místopředseda představenstva Znojmie, prodal ochranné známky již v červenci 1998 společnosti Znojmia Trade Mark, zastoupené jeho zetěm Husou, a to za pouhý jeden milion a čtyři sta tisíc korun. Tehdy mu taková cena zřejmě nízká nepřišla. Znojmia Trade Mark přitom nebyla právním nástupcem společnosti Znojmia, jednalo se o dva zcela samostatné subjekty „pouze“ s podobným názvem.

K veškerým převodům majetku ze společnosti Znojmia v rozmezí roku 1998 a 1999, a to ať jde o vývody nemovitého majetku i ochranných známek, je nutno zdůraznit, že následně v únoru 1999 byl podán na společnost Znojmia návrh na konkurz v důsledku jejího úpadku. Konkurz na majetek Znojmie byl pak prohlášen počátkem roku 2000. Za krach původní vlajkové lodi znojemského zpracovatelského průmyslu přitom nebyl nikdy nikdo vyšetřován či souzen.

„…Když obžalovaní (Halouzka a Žiška – pozn.red.) do Fruty Znojmo – Znojmie přišli v prosinci 2000, byla to fungující, prosperující konzervárna. Když tam v roce 2003 přišel konkurzní správce, byla konzervárna totálně vykradená…,“ napsal mimo jiné minulý týden ve svém článku do „svého“ Znojemského týdne Zbyšek Dřevojan.

Ten s regionálními médii dlouhodobě nekomunikuje, na rekadci Znojemského deníku Rovnost podal naopak trestní oznámení a letos v létě napsal ve Znojemském týdnu i pomlouvačný článek. Ale zatímco Žiška s Halouzkou jsou za svůj podíl na krachu společnosti Znojmia Trade Mark dosud nepravomocně odsouzeni, každý ke čtyřem rokům vězení nepodmíněně, Dřevojanovy finanční machinace ve společnosti Znojmia jsou dnes již promlčeny a nemůže proto být za ně souzen.

Dřevojanova podílu na krachu firmy Znojmia si nicméně všiml ve svém rozsudku z prosince 2009 ve věci obžalovaných Halouzky a Žišky i soudce Miroslav Nahodil. Ten v jedné jeho části uvádí: „Soud považuje za vhodné vzhledem k několikrát ve výpovědích opakované mediální kampani poškozeného Zbyška Dřevojana poukázat na souvislost mezi prohlášením konkurzu na firmu Fruta holding a dispozicemi s nemovitostmi, které byly od srpna 1998 do června 1999 převáděny na jiné subjekty. (…) Přestože soud neposuzoval jednání Zbyška Dřevojana podrobněji, lze dovodit, že se podílel na vyvedení majetku z firmy na úkor věřitelů Fruty holding, a.s., kteří se mohli z tohoto majetku uspokojit při úhradě pohledávek. Jedná se o jistou podobnost s jednáním obžalovaných.“

Fruta v úpadku

Na Dřevojanův podíl poukazuje i advokátka obžalovaných Žišky a Halouzky Jana Řezáčová. „V trestním řízení proti mým klientům byl zpracován znalecký posudek z odvětví účetnictví, který se zabýval hospodařením Fruty v letech 2001 až 2003 a který konstatoval, že se společnost nacházela v úpadku již k poslednímu dni roku 2000. Znalec u soudu také uvedl, že k úpadku firmy mohlo dojít i dříve, ale jeho úkolem bylo zjistit, kdy se o úpadku dozvěděli obžalovaní Žiška a Halouzka. Rozhodující je, že k poslednímu prosinci 2000 měla firma více než deset milionů korun závazků více než sto osmdesát dnů po lhůtě splatnosti! Jan Halouzka se přitom předsedou představenstva stal až pátého prosince stejného roku, do té doby vykonával funkci předsedy představenstva Dřevojanův zeť Drahoslav Husa a jeho manželka Jana Dřevojanová byla členem představenstva. Sám Dřevojan byl jako člen představenstva zapsán v obchodním rejstříku od prosince 1999 do května 2001. Většinovými vlastníky v prosinci 2000 byla Dřevojanova manželka a jeho zeť. Společnost se tedy nemohla dostat do úpadku až po změně majitelů, ale už v době, kdy ji fakticky ovládali ještě původní akcionáři, tedy Dřevojan, Dřevojanová a Husa,“ vypočítala Řezáčová, která se jako jedna z mála detailně seznámila s komplikovaným hospodařením společnosti.

Nynější Dřevojanovy aktivity přitom nekončí propagačními články na jeho vlastní okurky ve Znojemském týdnu. Dřevojan je rovněž předsedou družstva Znojemská okurka a předsedou občanského sdružení Znojemské okurky s emailovou adresou drevo.jan@email.cz. Jan Dřevo je rovněž jeho občasný pseudonym spolu se zkratkami –jan-, -zd-, -keš-, -rzt- a zřejmě i dalšími, které používá pod svými články v týdeníku.

Případ krachu Znojmie často sám komentuje právě ve Znojemském týdnu, naposledy se k němu obsáhle vyjádřil minulý týden. „…U znojemské policie začal na případu pracovat vyšetřovatel, který byl dříve u StB. Hlavním mozkem celého rozkrádání Fruty byl bývalý spolupracovník StB Antonín Žiška. Už to samo o sobě zakládá různé pochybnosti…,“ píše ve svém článku Dřevojan.

„…Jejich trestná činnost (Halouzky a Žišky – pozn.red.) byla kvalifikována jako trestné činy poškozování věřitele, zvýhodňování věřitele a podvod ve stadiu pokusu. Každý začínající právník vám potvrdí, že se dopustili svým jednáním daleko závažnějších trestných činů. Obvinění z výše uvedených trestných činů začíná u policie, potvrzuje je státní zastupitelství a v konečné fázi soud. Všichni se na této kvalifikaci shodli. Náhoda? Nebo něco jiného,“ spekuluje Dřevojan.

A čtenáře sám navádí k jasné odpovědi. „K celé kauze rozkradení Fruty otevíráme hlasování na našich internetových stránkách. Otázka je naprosto transparentní a jednoduchá. Myslíte si, že ve Znojmě existuje Justiční mafie? Hlasujte Ano – Ne,“ ukazuje oklikou na, podle něj, možné pachatele.

Redakce Znojemského deníku si je vědoma rizika trestního oznámení ze strany Zbyška Dřevojana, které ostatně již jednou v souvislosti s články o jeho působení ve Znojmii podal. Dřevojanovo trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pomluvy ale tehdy znojemský vrchní policejní inspektor odložil, protože se o trestný čin nejednalo.