Aktivisté varují: Novela ohrožuje národní parky

Ředitel Národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl nechtěl sdělení hnutí Duha nijak komentovat. „Nepřísluší mi se vyjadřovat, tato organizace má právo na zveřejnění svých názorů. Pokud jde o novelu zákona, stojím za původní „sněmovní" verzí, kterou poslanci projednávali rok a půl, než našli všeobecnou shodu," objasnil Rothröckl.

Dodal, že je komplexní, vyvážená a pro budoucnost zaručuje přehledně a jasně péči o národní parky. Zároveň respektuje potřeby místních obyvatel, obcí i návštěvníků.

Ze senátní pozměněné verze je poněkud rozpačitý. „Nebojím se ji označit za legislativní zmetek. Jsou v ní věcné nepřesnosti a právní nepřehlednosti, které parky vystavují určitým rizikům," uvažoval šéf Podyjí.

Rozladění a znepokojení netajila ani Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny. „Návrh novely vrací ochranu přírody před rok 1989. Řada paragrafů si vzájemně odporuje. Přijetí zákona v této podobě by mohlo parkům uškodit. Skutečně by mohla hrozit těžba i výstavba ve všech národních parcích včetně Podyjí," podotkla Šůlová.

Situaci sleduje také vranovský starosta Lubomír Vedra. „Necítím, že by se nebezpečí týkalo Podyjí, myslím si, že se to týká spíše Šumavy. My chceme prosadit důležité věci, jako jsou ochranná pásma. Chceme docílit toho, aby vedly mimo území obce. Nyní nám park mluví do stavebních úprav nebo sklonu střechy. Je to složité a ochranná pásma by se podle mě měla týkat pouze přírody. Každý park má ale svoje problémy, který je potřeba řešit," uvažoval Vedra.

Turisté či návštěvníci Podyjí doufají, že žádné výrazné změny nenastanou. „Slyšela jsem, že návštěvnicky přístupných míst a tras se nový zákon nedotkne. Neumím si představit, že by mělo dojít na kácení dřeva, Podyjí je krásné tak, jak je," naznačila Klára Tomečková.

Podle aktivistů z hnutí Duha hrozí kromě těžby dřeva také lovení zvěře. „Pod záminkou protipožárních opatření mají parky dostat asfaltové cesty či umělé vodní nádrže," doplnil Martin Voráč.

Zákon se dotkne všech čtyř národních parků v zemi, tedy Šumavy, Krkonoš, Českého Švýcarka a Podyjí. Právě příroda Podyjí zůstala díky železné oponě dlouhé roky netknutá.