„S cirkusem tady hostujeme už po páté. Posledně se stalo, že nám po představení utekl velký opičák. Vběhl do jednoho rodinného domu a zůstal v garáži. Já se ho snažil chytit. Majitel byl v šoku a chtěl na nás vypustit pittbulla. Naštěstí jsem ho přesvědčil, aby to nedělal. Vše dobře dopadlo a vlastník domu se nakonec smál. Opici v garáži prý ještě neměl,“ vypráví s úsměvem Berousek.

Kočovné obydlí je domovem celé jeho rodiny. „Sezóna je asi osm měsíců v roce. Bohužel v dnešní době je velká konkurence i mezi cirkusy. My se ale můžeme opřít o dlouholetou tradici,“ uvádí.

Aby jejich vystoupení byla kvalitní, vyžaduje to tvrdou přípravu i drezuru zvířat. Právě ve spojení s cirkusem ochranáři zvířat často mluví o týrání zvířat.

„Samozřejmě se s tímto názorem setkávám. Záleží na cirkusu i přístupu lidí, kteří v něm pracují. Já si osobně myslím, že špatné zacházení se projeví na výkonu zvířat. Důkazem, že my se o ně staráme dobře, je fakt, že se nám před dvěma týdny narodila velbloudí holčička,“ vysvětluje.

Je to už třetí mládě africké velbloudice Salimy. Má se čile k světu a při rozhovoru se k principálovi celou dobu tulí. Na jméno zatím čeká. Vybere jí ho během měsíce sponzor.

Berouskovi cestují z místa na místo, na některých zůstávají déle. Záleží na velikosti města, nabízeném programu i zájmu diváků.

„Máme dvě stanoviště, kam se můžeme vracet, ale po pár týdnech nás to na jednom místě začíná nudit. U cirkusu jsme se všichni narodili, máme kočování v krvi,“ popisuje způsob života Berousek.